3 důvody, proč jsou psi agresivní a jak agresi efektivně předcházet

Výcvik a výchova

Přidal borrr2, dne 10. 11. 2019 ,  0x

3 důvody, proč jsou psi agresivní a jak agresi efektivně předcházet

Na tomto článku jsme si dali velmi záležet a spojili znalosti 4 kynologů a dalších pejskařů z redakce, abychom vše vysvětlili tak, aby to pochopil každý.

Když pes útočí, resp. je agresivní, tak jsou obecné poučky o tom, co je nejlepší dělat. Dnes se na tuto tématiku podíváme podrobně a řekneme si 3 nejčastější příčiny agrese, jak je poznat, a hlavně, co konkrétně dělat, abychom agresivitu psa potlačily.

Pokud chcete vědět obecný návod, jak od sebe oddělit psy, o tom jsme psali s názorným videem zde.

Agresivní jezevčík, pes cení zuby

Jaké jsou typy agresivity u psů

Pokud zabrouzdáme do odborných článků, setkáme se celkem s 5 druhy agresí, které u psů rozeznáváme. V teorii jde o:

  • Idiopatickou agresi, která je definovaná jako agresivita bez relevantní příčiny. V podstatě příčinu nemůžeme definovat.
  • Intraspecifickou (vnitrodruhovou) agresi, tedy agresivitu mezi dvěma (či více) psy. Jedná se v podstatě o vytyčení hierarchie ve smečce.
  • Přesměrovaná agrese, která je vyvolaná určitým podnětem. Např. zvukem, pachem, rychlým pohybem atp.
  • Teritoriální agrese, která je u hlídacích plemen chtěná. Pokud cizí subjekt vkročí do teritoria psa (může jít nejen o zvíře, ale i o člověka), vzbudí to ve psovi agresi.
  • Zdravotní agresivita je způsobena např. nádorem v mozku aj.

Aby našemu textu porozuměl každý a rychle, pro zjednodušení nebudeme rozebírat zdravotní agresivitu a intraspecifickou agresivitu vynecháme, protože interspecifickou (útok psa na člověka, kočku, resp. jiný druh) agresi vynecháme. Bude se bavit o agresi vztaženou k podnětům, kterému každý člověk porozumí, bude řeč o:

  • Agresivitě ze strachu
  • Agresi z frustrace a deprivace
  • Dominantní agresi

Doporučujeme: Co dělat v praxi, když pes kouše?

Agresivita způsobená strachem psa

Pes se bojí a má strach, projevení agrese

Tento typ je v myšlení psa (a v podstatě i psa) logickým krokem. Když má subjekt strach a obavy o svoje zdraví, pokud se uniknout, pokusí se hrozbu zastrašit a v posledním stádiu zaútočí. Každý pes je jiný, některý i v krajní nouzi nebude agresivní, jiný se nepokusí o únik, pouze se pokusí hrozbě předejít varovnými signály (vrčení, štěkání, bojový postoj, uši nahoru, zježená srst...). Průměrný pes, pokud má strach, bude postupovat následovně:

  • pokus o únik,
  • pokus o zastrašení hrozby,
  • agrese.

Důležité je si uvědomit, že cílem této agrese není zneškodnit hrozbu (např. člověka), ale utéct.

Co je to naučená strachová agrese?

V tomto případě pes zjistil, že v případě ohrožení (strachu) je jediným východiskem agrese. V tomto případě je možné, že pes předchozí obvyklé kroky neudělá a bude ihned agresivní. U takových psů někdy není možné poznat, že se chystají zaútočit, což je v praxi velký problém. Pokud jste například adoptovali psa s tímto problémem a docházíte na cvičák, ihned o tom informujte svého cvičitele.

Jak se zbavit agresivity způsobené strachem?

Existuje několik možností a na dálku je těžké poradit, která je vhodná právě pro vás.

1) Kontrolované opakované vystavení psa strachu

Pokud nad tím přemýšlíme selským rozumem, asi nás napadne, že je nejlepší psa vystavovat strachu co nejčastěji, při tom ho odměňovat a v podstatě mu vysvětlit, že nejde o nic špatného. Bohužel, tento proces obvykle nefunguje, naopak můžete situaci ještě více zhoršit.

Každý pes je jiný, u psa s vyrovnaným temperamentem, nízkou dominancí (tedy psa se stabilní nervovou soustavou) může tento způsob fungovat. Vypadá to, že to funguje i u dominantního psa? Opak může být pravdou, může dojít k paradoxu z velkého množství podnětů. Řekněme, že máte agresivního psa. Známý vám poradil, ať ho socializujete se psy. Vydáte se na cvičák, kde zjistíte, že to funguje, že pes mezi deseti, dvaceti psi není agresivní, se psy si hraje anebo se jich straní. Jste nadšení, že pes je tak rychle vyléčený... Ve skutečnosti je spíše jeho mozek (nervová soustava) přetížený, a tak přestane podněty zpracovávat úplně. Výsledkem není vyléčený pes ze strachu, strach se u jedince spíše ještě více prohloubil.

2) Socializace a samostatnost u štěněte a mladých psů (do 2 let)

Doporučujeme článek: Jak si pes zvolí svého oblíbence číslo 1?

Socializační fáze štěněte končí 3. měsícem. To ovšem neznamená, že by i u staršího psa (především v pubertě) neměla probíhat socializace. Nejlepší socializaci a samostatnost má pouliční pes, který je v podstatě neustále vystavován cizím a nečekaným podnětům, se kterými si musí sám poradit. Co z toho plyne pro vás? Čím více necháte psa, aby byl socializovaný, tím více bude vyrovnaný. Nežádoucí stav lze přirovnat k dítěti za máminou sukní.

3) Rozvoj a poslušnost u dospělého psa

Starého psa novým kouskům nenaučíš. Tohle pořekadlo pravdivé není. Se starším psem je výcvik vždy náročnější, především tehdy, pokud nezvládá základní poslušnost (přivolání). V rámci rozvoje psa je obdobný postup jako při socializaci (viz výše). U dospělého psa je možné bojovat proti strachové agresi pouze velkým důrazem na poslušnost, kdy pes bude mít silnější vazbu např. k přivolání ke mně než k naučené strachové agresi. Naučení psa samostatnosti obvykle musí předcházet samotné socializace, v určitých případech lze použít kombinace. Jediným účinným způsobem, který psa nezlomí, je tzv. shaping. Tato problematiky je velmi složitá na vysvětlení a budeme se jí věnovat v dalším článku. Stručně řečeno, jde o to, aby byl pes odměněn vždy, když udělá určitý krok (směrem k požadovanému cíli) správně. Klikr a výhradně pozitivní způsob výcviku nebude pravděpodobně u psa se strachovou agresí účinný, protože tento způsob výcviku mu na sebevědomí, samostnatnosti či v socializaci spíše ubere, resp. nedojde k posílení jeho osobnosti/povahy/temperamentu.

Názory: Co dělat s agresivním psem?

Agresivita způsobená frustrací a deprivací

Pes tahá na vodítku, projev agrese

Frustrace je krátkodobá, deprivace dlouhodobá. U lidí je popisována jako pocit zmaru. V podstatě jde o to, že pes nedostal to, co očekával nebo nemůže udělat to, co chce.

Obvykle jde spíše o deprivace, ovšem v literatuře se setkáváme spíše s pojmem frustrace. V tomto případě platí známe pravidlo:

Pes, který štěká, nekouše.

Nejčastějším důvodem ke vzniku k agresi z deprivace je u psů plot a vodítko. Jde tedy o podnět, který psovi dlouhodobě brání k chtěnému cíli. Jednoduše řečeno, pes nemůže jít tam kam chce, a proto je agresivní.

Pokud pes vodítko přetrhne nebo přeskočí plot (a je příčinou agrese deprivace), bude rázem spokojený a agresivita ustane. Tím neříkáme, že psi co štěkají a jsou na vodítku nebo za plotem, nekousnou. Ke zjištění původu agrese je nutné psa sledovat individuální dobu. V praxi může jít nejen o deprivace, ale také o teritoriální agresivitu či naučenou dominantní agresi.

Co mám dělat, když je můj pes na vodítku agresivní?

Pokud je pes agresivní na vodítku a na volno je z něj bezproblémový pes, s nejvyšší pravděpodobností jde právě o agresivitu způsobenou deprivací. K nápravě vede poslušná socializace na vodítku a upevnění poslušnosti (v extrémních případech, tzn. např. přivolání při hře).

Agresivita způsobená dominancí

Projevy dominance u psa

Hierarchie je pro psy naprosto přirozená a nemá smysl proti ní bojovat, je možné ji pouze usměrnit. Lidé prožívají moderní hierarchii v práci či ve vztazích. Psi řeší hierarchii nejen ve smečkách, ale v podstatě neustále nejen k ostatním psům, ale vůči nám, lidem. Psi jsou obecně dominantnější, i díky tomu je snazší výcvik a výchova feny než psa. To ale neznamená, že se v praxi může setkat dominantní fena se submisivním psem.

Dominantní agresivita je u psů přirozená, od pradávna patří k jejich socializaci. Zejména v sekci primitivních plemen FCI (název nemá nic společného s jejich inteligencí, pouze zdůrazňuje užší vazby s vlčími předky) nacházíme psy, u kterých můžeme sledovat typickou dominantní agresi v hierarchii smečky. Obvyklou situací je mnoho povyku pro nic. Psi na sebe vrčí, mají naježenou srst, zdvižený ocas, jakoby se chystali k útoku. Mnohdy k samotnému útoku nedojde, cílem psů ve smečce není pobít se navzájem, ale zabrat v hierarchii své místo. Proto většinou k samotnému vyústění agrese nedojde. Tento typ agrese je naprosto přirozený a obvykle je vhodné ho nijak nepotlačovat. Samozřejmě, pokud již dojde k povelu (např. nesmíš, ke mně, atp.), povel musí být splněn, návod jak na to jsme psali v článku: Jak oddělit agresivní psy.

Co je to naučená dominantní agrese?

Podobně jako u naučené strachové agrese pes zjistil, že pokud je agresivní (opakovaně), dosáhne svého cíle, tzn. porazí protivníka. V extrémních případech tito psi zcela upouští od přirozené rituálu (viz výše) a jsou ihned agresivní, zcela bez předcházejících signálů. Tento problém je obvykle možné odnaučit v řádů několika měsíců intenzivního výcviku.

Jak se zbavit agresivity způsobené dominancí?

Nejsnazší je agresivitě předcházet socializací. V praxi je znovu možné použít shaping, kdy odměňujete psa vždy, když udělá sebemenší krůček správným směrem (k požadovanému cíli). Jediným rychlým a účinným řešením je (pouze u mladších psů v období puberty nebo dříve) zajištění zkušených psů (obvykle feny, tzv. chůvičky), které psa naučí submisivní chování. Delší cesta oklikou vede přes poslušnost (i v extrémních situacích) a naučení psa, že dominantní agresí nelze řešit konflitky. Případové studie tohoto výcviku by si zasloužily vlastní knihu, proto v rámci starších psů pouze odkážeme na doporučení intenzivního výcviku a postupné socializaci (nikoliv šokové, protože u ní hrozí stejný paradox, který jsme popsali v odstavci kontrolované opakované vystavení psa strachu).

Agresivita a její prevence je hlavním důvodem, proč lidé vyhledávají organizovaný výcvik psů

Zastavení agrese vyžaduje vysokou úroveň poslušnosti daného psa, proto jsme upevnění poslušnosti zmínili v podstatě u každého řešení dané agrese. Pokud například cvičíte psa obrany, jakmile zvládnete odvolat psa z figuranta, zvládnete ho odvolat i od psů.

Zbavení se agresivity u starších psů může být otázkou i řady dlouhých měsíců. Nejdůležitější je upevnit nejen výcvik, ale i výchovu (vytyčení a dodržování striktně daných hranic a mantinelů v každodenním životě se psem).

Další článek


Komentáře:

Pro přidání komentářů je potřeba se přihlásit .

Nenacházejí se zatím žádné relace v databázi.



Ahoj, jmenuji se Dominik a jsem studentem veterinární medicíny. Rád bych během studií vybudoval funkční komunitní webovou stránku pro všechny, kdo mají rádi psy. Plánuji pomáhat majitelům psů, psím útulkům a týraným psům. Zatím se snažím web zaplnit praktickými informacemi a již jsem napsal přes 200 článků. Prosím lajkněte mou facebook stránku a zůstaňte v kontaktu. Díky moc



Chci odebírat novinky PSÍ ÚSMĚV ve svém prohlížeči!