Agresivní pes, co s tím

Rady začátečníkům

Přidal donald54, dne 19. 02. 2016 ,  0x

---

Agrese psa vůči cizím lidem či přímo vůči majiteli, resp. psovodovi psa tvoří pro majitele psa závažný problém. Prvním krokem, který musíme učinit je porozumění. Jak porozumět psí agrese je velmi složité vysvětlit. Každý případ psí agrese je individuální, někdy existují určité spouštěče, které psa k agresivní akci vyprovokují, jindy jsou útoky psa na okolní lidi či zvířata nevyspitatelné a bez předchozího varování. Pokud opravdu útoku nepředchází žádné varování je možné, že má pes vrozenou či získanou psychickou poruchy. Za mentalní poruchou může být např. nádor na mozku či poruchy hormonální sekrece. Pokud hledáte tipy a triky co dělat, když pes kouše, naleznete je v tomto článku.

Nejčastější původ vzniku agrese u psa

Nejčastější příčiny agrese u psů jsou dvě. Jedná se o frustraci (stres) a dominanci psa. V případě frustrace, přesněji deprivace (dlouhodobá frustrace, resp. stres) bývá náprava snadná. V praxi stačí psa stresovým situacím vyvarovat. Pokud není možné psa stresových situací zbavit, postupujte pomalu a psa s daným okolím, aktem či situací seznamujte velmi pomalu. V případě poruchy dominance psa nejde tolik o poruchy, jde spíše o vaši chybu při výcviku a obecně v přistupování ke psovi. Psi v porovnání s fenami bývají více cílevědomí, samostatnější, hůře cvičitelní, což vše souvisí s tím, že jsou více dominantní.

Dominantní pes je agresivní aneb hierarchie psí smečky

Ať už si to připustíte nebo ne, pes vás bere jako součást své smečky. V každé psí smečce panuje despocie, vládnou může pouze jeden. Pokud to nejste vy, musí to být váš pes. Důležité je jasně vytyčit meze, které budete dodržovat a nebudete je měnit, kdy se vám zachce. Psovi nevysvětlíte, že to co platilo včera, dnes již neplatí.

Zakažte agresivní plemena psů, jsou nebezpečná a agresivní!

Nenapadá mě jiné slovo než - blbost. Jistě, existují genetické predispozice, a to nejen šlechtěných plemen psů, kdy lze předpokládat zvýšenou agresi. Ale nikdy (v 99 % případů) není chyba ve psovi, ale na straně páníčka. Vím, to jste slyšet nechtěli. Hlavní rozdíl mezi agresivní čivavou a agresivním rotvajlerem je v tom, že rotvajler je větší a napáchá více škody. Kolikrát se vám stalo, že vás malý pes (řekněme jorkšírský teriér) kousl? Mně se to stalo několikrát, a to si dávám pozor. Napoleonský syndrom se naštěstí, logicky, vyskytuje pouze u malých psů. Primárně nehledejte chyby na psovi, ale ve svém výcviku a přístupu ke psovi.

Vůdce smečky velí, zásadní roli hrají i maličkosti

Váš pes či fena musí pochopit, že vůdce smečky jste vy. Napomáhá tomu např. fakt, že vy svému psovi podáváte krmivo. Dobrým zvykem, respektive cvikem je, když pes nejprve před misku s jídlem sedne a poté, až na pokyn např. „můžeš” začne žrát. Jak je již zmíněno v nadpisu, opomíjet maličkosti se nemusí v důsledku vyplatit. Vytyčení hranic a hlavně i jejich dodržování má významnou roli v udržení loajality a respektu psa ke psovodovi. Kdo určuje směr při procházce - vy? Nebo váš pes. Podělte se se svými zkušenostmi a názory v diskuzi.