Žena chce adoptovat tohle vystrašené toulavé štěně, ale odpověď jejího přítele nám zlomila srdce...

Smutný pes

Přidal terez, dne 25. 07. 2019 ,  0x

---

Příběhy o toulavých a vyhozených psech jsou v dnešní době bohužel na denním pořádku. Občas můžeme jen doufat, že se na této planetě najdou dobří lidé a pro všechny tyto pejsky to dobře dopadne. Tento příběh je právě o někom takovém – ovšem šťastný konec zatím nemá.

Tento příběh sdílela na internetu právě žena, která se svým přítelem našla toulavou vyhublou fenku. Byla hrozně vystrašená, proto jí věnovali dost času k tomu, aby jim začala důvěřovat, což se ve finále povedlo. Už se zdálo, že tento příběh bude mít šťastný konec. Fenka dokonce dostala i jméno – Blueberry. Přítel této ženy má na to ale trochu jiný názor.

Toulavá Blueberry byla nalezena vyhozená u rybníku.

„Toto je Blueberry. Našli jsme ji s přítelem, když jsme včera byli rybařit. Nemohla se ztratit, protože široko daleko není žádná vesnice. Byla velmi hubená a vystrašená, na obojku ani neměla žádné známky. Když jsme se k ní zkusili přiblížit, zaštěkala a šla od nás pryč.“

„Měli jsme pocit, že ji tam někdo vyhodil, nacházela se totiž kousek od velké dálnice. Začínala být zima a pršelo, ale nemohli jsme ji tam nechat. Zkoušeli jsme ji nalákat na nějaké jídlo, které jsme měli v autě.“

„Asi hodinu jsme se snažili získat její důvěru. Když se k nám začala přibližovat, vždy ji něco vystrašilo. Seděla jsem na zemi a nechala jsem ji, aby ke mně přišla. Pak jsem se ale pohnula a ona zase utekla. Už jsem to skoro chtěla vzdát, stoupla jsem si a šla jsem k autu. Zkusila jsem se na ni podívat a říct „Pojďme!“ – a ona opravdu šla!“

„Šla za mnou celou dobu až na parkoviště. Když jsme se ji ale snažili dostat do auta, byl to boj. Chtěli jsme ji nalákat k sedadlu spolujezdce, ale bála se.“

„Sedli jsme si tedy do auta a čekali jsme. A FUNGOVALO TO! Byla trochu nervózní, ale užívala si to. Konečně jsem se jí mohla poprvé dotknout.“

„Po chvilce se z ní stal ten NEJMAZLIVĚJŠÍ pes a už v ten moment ukradla mé srdce! Olizovala mi obličej a vůbec se nebála.“

„Prvně si na mě položila hlavu a začala usínat.“

„Je tak nádherná…“

„V půlce cesty se přitulila a usnula.“

„Začala chrápat a byla u toho strašně roztomilá.

Teď začíná být tento příběh trochu depresivní. Vzali jsme ji do místního útulku, abychom zjistili, jestli má čip. Nikdo tam ale nebyl, tak jim můj přítel zkoušel zavolat. Mezitím si Blue sedla na můj klín a dívala se na něj z okna. Přes telefon nám dali instrukce, abychom ji tam nechali v kotci. Nechali jsme ji tam, ale když jsme odcházeli, začala nahlas kňučet. V ten moment jsem se úplně rozplakala. Cítila jsem se hrozně, prvně jsme si získali její důvěru a pak jsme ji nechali na tak hrozném místě.

Další den jsem zavolala do útulku. Řekli mi, že nemá čip a pokud si ji nikdo nevyzvedne, bude za 5 dní k adopci. Chtěla jsem ji hrozně moc adoptovat.“

„Tady ale přicházíme k mému problému. Můj přítel teď nechce psa. Je přesvědčený, že ji nemůžeme adoptovat, protože žijeme v bytě, nemáme tolik peněž a oba pracujeme (ale rozdílné směny). Také si myslí, že je z části bojové plemeno a neznáme její minulost, takže by se mohla obrátit proti nám. Všechny tyto věci jsou jen výmluvy. Řekl mi, že bude souhlasit s adopcí až v moment, kdy budeme mít zahradu (což se ale asi nikdy nestane).“

„Celý můj život jsem chtěla psa, ale nikdy jsem ho nemohla mít. Teď se konečně naskytla šance. Potřebuji něco dobrého ve svém životě, a to by mohla být právě Blue.

Poslední týden jsem byla v depresi a můj přítel je otrávený, že jsem smutná kvůli psovi a naštvaná na něj.

Jak mám svého přítele přesvědčit, aby nebyl tak tvrdohlavý? Je to až tak špatné, že chci Blue adoptovat? I ostatní mají v našem domě velké psy… Nevím.“