Pes, který strávil roky zavřený při 40ti °C, má konečně nový domov

Smutný pes

Přidal Nihoman, dne 30. 09. 2017 ,  0x

---

Nechápu, jak to mohl zvládnout takovou dobu. Na jeho majitele lidé podali několik stížností a až po dlouhých letech se nám dostalo spravedlnosti.

Ten den, když jsem ho uviděla poprvé bylo 43 °C, měl sice místa, kde se schovával ve stínu, ale dýchal opravdu jen stěží. Řekla jsem si, že ho musím zachránit a ujmu se ho sama. To jsem ještě neutušila, jak to bude náročné.

Vždycky všem říkám, že když uvidí psa, který je apatický, nereaguje nebo jinak strádá, ať mi zavolají, že ráda pomůžu. Díky tomu mi jeden kamarád na Facebooku mi poslal zprávu s fotografií, a tak to všechno začalo, prý to takhle trvá už řadu let…

Elisa J.

Na pozemku byl malý domek, u něj stál prázdný přívěs. Právě přívěs poskytoval pejskovi alespoň nějaký stín během celého dne. Dokonce si vyhrabal i díry, aby se alespoň trochu zchladil. Nejdříve jsem si myslela, že je mrtvý, protože tam ležel s otevřeními oči a vůbec na mě nereagoval. Začala jsem panikařit. Zaklepala jsem na dveře domu. Ve dveřích mě přivítal muž cizí národnosti s očividným přízvukem.

Začala rozporuplná konverzace. Řekla jsem mu, že mi nedávno zemřel můj starý pes a ráda bych od něj psa odkoupila. Samozřejmě jsem dodala, že si nemyslím, že je dobrý nápad nechávat psa v takovém počasí venku. V tu chvíli jsem si všimla, že je tam psů více.

Majitel psů mi odpověděl, že psi nic nepotřebují, a že se mají naprosto skvěle, nic jim prý nechybí. A co na to já? Odmítla jsem odejít. Začala jsem dlouhosáhle vysvětlovat, že je očividné, že psi v takovém prostředí dlouho nevydrží a jeden z nich okamžitě potřebuje veterinární péči. Dýchal velmi těžko a sotva mohl chodit…

Nabídla jsem mu tedy (v přepočtu) 10 000 Kč za oba psy. Muž ihned odmítl, a tak jsem mu nabídla 20 000 Kč, k mému překvapení muž stále opakoval: „Ne, ne, ne, jsou tady v pohodě.“ Nabídla jsem mu 30 000 Kč a než stihl říci další ne, tak jsem mu zdůraznila, že mu psi pravděpodobně za pár týdnů zemřou a teď může mít 30 000 Kč, a navíc psi dostanou lékařskou pomoc, kterou očividně potřebují. V tu chvíli jsem se rozbrečela.

Hlavou mi jen problesklo, že ti psi umřou a já s tím nic neudělám. Byla to pro mě ta nejemotivnější věc, kterou jsem kdy v životě zažila. Nakonec jsem se rozhodla odejít s tím, že se tam zítra vrátím s medikamenty a pokusím se majitele psů přesvědčit, abych je mohla vzít na veterinární kliniku. Ale cestou k autu mě zastavil soused majitele psů. Doslova mi řekl: „Víte co, všichni tady okolo vědí, že se o ty psy vůbec nestarají. Občas jim dají něco nažrat, ale nikdy s nimi nechodí na venčení. Jsou v tom vedru celé dny. Dokonce i my jsme na ně podali trestní oznámení, ale bylo to k ničemu...“ Poté se rozpovídal i o tom, jaké mají sousedí rodinné vztahy. Nic veselého to nebylo.

Následující ráno mi zavolal syn majitele psů. Do teď nechápu, kde na mě mohl vzít číslo. Řekl mi: „Vy jste ta, co chtěla koupit od mého táty psy?“ Odpověděla jsem něco ve smyslu, že ano, a že mám stále zájem. On jen řekl: „To je dobře. Táta to bere, nemá teď žádné peníze.“

Jakmile jsem dorazila, téměř beze slov jsme vyměnili psy za peníze. Toho zdravého pejska jsem hned předala kamarádovi, který se ho ujme. A ten nemocný? Hned jsem s ním jela na veterinu. Vypadá to, že všechno bude zase dobré. Je úžasný, neustále vrtí ocáskem. Každý příběh by měl mít dobrý konec. Každý z nás může přiložit ruku k dílu.

Společně můžeme udělat svět lepším