Subjektivní názor: canisterapie v praxi

Nezařazené

Přidal dominik, dne 13. 12. 2015 ,  0x

---

Co je to canisterapie

Cílem canisterapie je zlepšení psychického stavu pacienta, což v důsledku obvykle také vede ke zlepšení fyzického stavu pacienta. De facto nejde pouze o pozitivní vizuální vjemy, které pacient v přítomnosti psa pociťuje, ale také o fyzické, respektive manuální (hlazení kožichu atp.). Nejvíce se v souvislosti s canisterapií hovoří o pozitivním vlivu na lidi s depresemi či s jinými psychickými chorobami. Na druhou stranu, realita je poněkud jiná, protože takové léčení je spíše výjimečné, a to je určitě škoda.

Co je potřebné k provozování canisterapie

Vlastně je potřeba jen pes či fena a psovod, který je rozhodnutý pomáhat lidem. Zprvu jsem si myslel, že jsou vymezená určitá plemena (bojová plemena) psů, kteří canisterapii nesmějí provozovat. Naneštěstí, především z toho důvodu, že se canisterapie může kromě čistokrevných psů účastnit i kříženci bez průkazu původu, nejsou naprosto žádné regulace, co se týče původu psa.

Abyste mohli vykonávat canisterapii se svým psem oficiálně, je nutné vlastnit certifikát, který vás k tomu pověřuje (vlastně takový diplom), jenž získáte za zdárné dokončení canisterapeutické zkoušky. Jak tomu ve výcviku psů bývá, více dovedností a zkušeností během přípravy na zkoušku musí nabýt psovod, nikoliv pes. V praxi totiž budete s pacientem komunikovat pouze vy, ne váš pes. Dále musíte vědět, co si smíte dovolit, jak jednat s (nemocničním) personálem atp.

Zkouška z canisterapie

Pokud porovnáme canisterapeutickou zkoušku s jinými zkouškami psů je zde razantní rozdíl, protože zkoušku musí splnit nejen pes, ale i majitel. Pověření tedy dostává jak psovod, tak i pes. Z čehož vyplývá, že pro vykonávání canisterapie musí být certifikovaný psovod i pes. Pro splnění zkoušky musí být pes obvykle starší 12ti měsíců, přičemž po úspěšném složení zkoušky z canisterapie se mu uděluje pověření (obvykle) na časově vymezené období.

Ve zkoušce se kromě očekávaných úkonů, respektive povahových rysů psa, prověřují i běžné cviky. Pes či fena nesmí být samozřejmě agresivní k lidem, ale také nejsou akceptovatelné náznaky agrese vůči jiným psům, což některé psy ze zkoušky vyřazuje. Bázlivost a plachost psa se prověřuje vcelku přísně. Při mojí zkoušce byly přímo před psa vhozeny předměty, které se roztříštily a nadělaly velký hluk. Nevím, zda jsem byl více vyděšený já anebo můj pes.

Zděšení při příjezdu na kurz canisterapie zakončený zkouškou

Jak jsem se již zmínil v úvodu, neexistuje žádné omezení ohledně psích plemen pro canisterapii. Nicméně, rozhodně jsem nečekal, že po příjezdu na kurz canisterapie, který byl po dvou dnech výcviku a teorie pro psovody, zakončený zkouškou, uvidím mnoho plemen psů, které bych jako canisterapeutické rozhodně nerad viděl. Na druhou stranu jsou dnes někteří autoři schopní napsat, že nejvhodnějším plemen k dětem a do rodiny je pitbull terrier, chaw chaw anebo rotvajler. Donedávna jsem doufal v to, že každý člověk má rozum na to, aby si pořídil takové plemeno psa, které je vhodné pro jeho účelu. Mám na mysli, že hlídací plemeno na hlídání, lovecké plemeno na lov a do rodiny atd. Na druhou stranu respektuji i to, že vhodným vedením psa, respektive se správným výcvikem lze vhodně zformovat i temperament psa. Ale jedna věc, která se mezi zkušenějšími canisterapeuty brala jako samozřejmost, mi je do dnešního dne proti srsti. Zcela normální a vhodné jim přišlo kombinovat výcvik (u jednoho konkrétního psa) na obrany, záchranářinu i canisterapii. Proč mýlit psa a nevěnovat se naplno jednomu odvětví? Jestliže má majitel psa velký zájem na to, aby nabíral zkušenosti ve všech odvětvích, ať působí pasivně anebo, ať si pořídí další psy.

Možnost využití canisterapie v praxi

Canisterapii je možné použít k léčbě dětí v dětských domovech, seniorů v penzionech nebo k léčbě duševně postižených (lidé s depresemi, maniodepresivními stavy atp.). Hlavní problém je v tom, že o canisterapii tam, kde je opravdu velkým přínosem, není zájem. Nemluvím zde o seniorech, kteří jsou většinou spíše naštvaní, že musejí dělat něco, co nebylo v plánu. Není zde řeč ani o dětech z dětských domovů, kde je velké riziko ublížení psa (fyzické i psychické). Narážím na humánní ústavy pro duševně postižené, kde příchod psa, opravdu dokáže udělat divy. Kde v naprosté většině případů bývá problém? V přístupu personálu. Vy, jakožto pověřený a certifikovaný psovod se svým psem (s danou canisterapeutickou zkouškou) nemáte právo, na to být s pacientem či s pacienty osamotě. Vždy musí být v místnosti pes, psovod a především pacient pod dozorem ošetřovatele či ošetřovatelky, respektive personálu. Nevím, zda je personál opravdu časově vytížen anebo si nechce přidělávat starosti, ale většinou (bez konexí) vás odmítnout, a to nabízíte canisterapii zcela zdarma.

Moje osobní zkušenost s canisterapií

Po úspěšném splnění zkoušky se svým psem v nejmenované organizace rozhodl, že opravdu chci pomáhat v praxi. Samozřejmě, měl jsem zájem o pomoc postiženým lidem, nejlépe dětem. Ale z důvodů, které jsou popsány výše, takové možnosti se mi nedostalo. Jak nejspíš čekáte, bylo mi doporučeno, respektive bylo domluveno, že se dostavím do domova pro seniory. Musím přiznat, že jsem byl opravdu nervózní. Předem mi bylo avizováno, že v tomto případě je více než 50 % práce v komunikaci psovoda s pacienty, respektive se seniory. Měl jsem velký respekt a strach, co se stane… Bylo mi doporučeno, ať se psem předvedu naučené cviky (štěkání na povel, odložení, přivolání, chůze u nohy atp.).

Nakonec, naštěstí, vše dopadlo v rámci možností úspěšně. Nestal se žádný trapas ani faux-pas. Vlastně ano, při příchodu do domova seniorů na nás jeden pán pokřikoval, ať jdeme do… Jak jsem se zmínil, že více než 50 % je o komunikaci psovoda, tedy mě, s klientem, není to pravda. Bylo to nejméně 90 % z celého času.

Bohužel, díky této zkušenosti jsem usoudil, že canisterapie není pro mě. Ano, chci pomáhat, ale ne touto cestou. Nevidím v tom velký přínos. Nevidím žádný výsledek. Snad se canisterapie v budoucnu více rozšíří a nabídne lidem, kteří o ní mají zájem, více možností. Nikoliv pouze nucenou komunikaci s důchodci.