Můj pes se bojí samoty, co s tím?

Přidal psi-mama, dne 8. 04. 2020 ,  0x

Stále více se řeší behaviorální poruchy související se stresem u psů. Nejčastějším problémem projevu stresu je strach z odloučení nebo strach z bouřky/ petard. Ale co s tím? První věc, kterou je důležité zjistit je, jaká je primární příčina toho všeho. Může se totiž stát, že základem strachu z odloučení je něco úplně jiného, něco, co se stalo, když majitel nebyl doma a pes si to spojil s tím, že byl opuštěn a stalo se něco zlého. 

Stres je z fyziologického hlediska velmi složitý proces změn v těle podporovaný hormony. Co se týče chování, může se projevit buďto aktivní formou „útok-útěk“ nebo pasivně, tedy zamrznutím, kdy pes jen nehybně stojí a strach mu nedovolí se pohnout. Mezi nejčastější příznaky projevu stresu se řadí celková nervozita, nízké držení těla a třes, zvukové projevy, slinění, projev agrese nebo snaha o útěk, stereotypní chování, kdy pes už neví coby, a může dojít až k sebepoškozování nebo destrukci okolí. Toto chování se vyvíjí již v raném věku štěňat v období od 3 do 12 týdnů, a proto je důležitá včasná socializace.

Můžeme si vybrat z více způsobů, jak s tímto stresem pracovat. Existuje řada uklidňujících přípravků, které se od sebe ale velmi liší. Velmi často se užívá medikace, která působí jako sedativum, což je sice velmi rychlé a účinné řešení, ale ne vždy ideální, jelikož pes stále vnímá, co se okolo něho děje, ale nemůže s tím nic dělat, čímž se jeho stres může o to víc zhoršit. Pak jsou ale i přípravky, které využívají přírodních látek, jako je například kozlík lékařský, který psa zklidňuje, aniž by nějak ovlivňoval jeho motoriku a vědomí. Takto se krom jiného osvědčila i technika bandážování.

Tyto metody sice nemají takový účinek, jaký může být majiteli očekáván, jedná se ale o šetrnější způsob a lze ho kombinovat s behaviorální terapií, která hraje při boji se stresem největší roli. Jde o práci s chováním, postupné zvykání psa na zdroj jeho strachu, což je časově náročnější a je zapotřebí hodně trpělivosti, ale zaručeně se vyplatí.

Pokud zůstaneme například u strachu z odloučení, je dobré psa postupně zvykat na samotu, nejdřív ve vedlejší místnosti na pár minut a postupně zvyšovat intervaly, až budete moct v klidu odjet i na nákup. Co se týče strachu z hluku, existují speciální nahrávky, se kterými se dá dále pracovat.

Základem je, že když je majitel v klidu, pes by měl pochopit, že se nic neděje a být v klidu také. Trestání i naopak přehnaný soucit mohou stav zhoršit. Nejlepší je psa neutrálním hlasem a stimulací pomalým hlazením uklidnit a dělat, jakoby nic. Dobré také je, aby mělo zvíře své klidné bezpečné místo, kam se může schovat. Další související řešení je spojit psovi něco nepříjemného s něčím příjemným, například pamlskem nebo hračkou, aby zapomněl, že je něco špatně.

Moji psi se samotou neměli nikdy velký problém, od malička byli naučeni, že se vždy vrátíme. Jedinkrát se nám stalo, že nám naše labradorka Jackie zdevastovala byt, ať už z nudy či ze stresu, což bylo následkem špatné zkušenosti pobytu v psím hotelu.

Se svou tralalandou Buffy, která vzhledem ke své ničitelské fázi měla sklony téměř vše okousat, jsem trénovala pobyt v kleci, což se nakonec velmi osvědčilo.