Stafordšírský bulteriér

Stafordšírský bulteriér je plemeno původně šlechtěno s vidinou kvalitního psa pro psí zápasy. Důraz byl kladen na jeho sílu, mrštnost, rychlost a menší vzrůst. Díky tělu kulturisty

a upřenému pohledu působí na první pohled tvrdě, drsně a nesmlouvavě. Pod touto maskou se však skrývá temperamentní a milý psí společník, který je svou přátelskou povahou vhodný jako člen rodiny také k dětem, které při správné výchově bude vždy hrdě strážit.

Země původu: Velká Británie

Originální název: Staffordshire Bull Terrier (SBT)

Výška v kohoutku: 35,56 – 40,46 cm

Hmotnost psa: 13-17 kg (29-37 lb)

Hmotnost feny: 11-15,4 kg (24-34 lb)

Barva: jednobarevná varianta a dvoubarevná varianta (černá, bílá, plavá, červená, modrá barva a kombinace barev černé, plavé, červené, modré a žíhané s bílou barvou)

Průměrná délka dožití: 12-14 let

Skupina FCI: III (teriéři)

Sekce FCI: 3 (teriéři typu bull)

Číslo FCI: 076

Označení staford se poprvé použilo v polovině 20. let minulého století. Původ má v hrabství Staffordshire, v centru Black Country. Jedním z průkopníků plemene se stal Joseph Dunn, který ve svých spisech zmiňuje, že deset rodin vlastnilo takové psy po celé generace. Tehdy ještě neexistovaly u psů žádné oficiální rodokmeny nebo průkazy původu, přesto všichni jejich psi měli podobný vzhled. Postupem času byli tito psi šlechtěni k různým pracím a úkolům, až se došlo k současnému vzhledu stafordšírského bulteriéra. Roku 1935 díky Dunnovi dosáhlo plemeno uznání anglickým Kennel Clubem. V roce 1978 pak bylo uznáno také Mezinárodní kynologickou organizací FCI.

Ve chvíli, kdy přestal být při kohoutích zápasech oblíbený buldok, snažili se lidé přijít na jiné plemeno, které by odstranilo všechny jeho nedostatky. Sem patřila zejména malá hbitost a rychlost. Pokusy se „chovatelé“ snažili získat odvážného, silného, ale zároveň i hbitého psa. Jako velmi nadějné se jevilo právě křížení buldoků s teriéry. Až poté dal současnou podobu dnešnímu stafordšírkému bulteriérovi vévoda Hamilton. Také křížil buldoky s teriéry, na rozdíl od ostatních však použil své zkušenosti z chovu dostihových koní. Systematická práce a zabroušení do vzdálené i příbuzenské plemenitby přinesly dnešní výsledek. Od roku 1935 máme plemenný standart stafordšírský bulteriér, který dodnes dodržujeme. Zajímavostí je, že se nijak mimořádně neliší od psa, kterého vyšlechtil vévoda Hamilton.

Stafordšírský bulteriér je středně velké, ovšem ne příliš vysoké plemeno psa. Vyznačuje se vysokým množstvím svalové hmoty, která mu, společně s jeho velikostí, propůjčuje vzhled bojovníka. Srst je hladká a pevně přiléhá k tělu. Má širokou hlavu (která je výraznější u psů než u fen), tmavě okrouhlé oči a širokou tlamu s čistým nůžkovým skusem (horní řezáky mírně překrývají spodní). Má malé uši a velmi výrazní lícní kosti. Hlava se zužuje do silného, svalnatého krku a ramen, které svírají s tělem pravý úhel. Hrudní končetiny jsou postaveny široko od sebe, také jsou mírně vytočeny směrem ven. Trup je rovný a svalnatý, stejně tak jako horní linie a hřbet. Bedra jsou krátká. Poslední 1 až 2 žebra jsou obvykle viditelná. Stafordi se dle FCI mohou vyskytovat ve dvou variantách barvy srsti, a to:

- jednobarevná varianta: černá, bílá, plavá, červená, modrá

- vícebarevná varianta: kombinace černé, plavé, červené, modré a žíhané s bílou

- nežádoucími barvami srsti jsou: játrově hnědá, černá s pálením

Jeho povaha vychází z bohatých historických kořenů. Vyznačuje se oddaností a houževnatostí. Je velmi přátelský k lidem i dětem. Je zde jedna zvláštnost, a to, že jsou vysoce adaptibilní, což u teriérů nebývá zvykem. Nemají tedy až tak velký problém, pokud jde o změnu domova, režimu a potažmo dokonce snaší dobře i změnu majitele. Co se týče chování k ostatním psům, zde mohou nastat problémy pramenící právě ze zápasů, ke kterým byli v minulosti šlechtěni. Veškeré tyto povahové rysy jsou pouze obecné a průměrné. Nejen, že každý pes je jedinečný a má jedinečné dispozice k různému chování či vzhledu. Hlavním faktorem je vždy výcvik a výchova psa, které mohou jeho temperament a chování vysoce ovlivnit. Samozřejmě, při špatném vedení psa se může (obdobně jako u jiných plemen) vyskytovat agrese a bázlivost.

Základem výchovy je vytvoření pevného pouta mezi psem a majitelem. To by mělo být postaveno na férovém přístupu a důvěře. Staford může občas projevovat svoji tvrdohlavou povahu, což může být náročné pro začínající chovatele. Těm snadno „ujedou nervy“ a uchýlí se k fyzickému útoku na psa. V takových případech to dále nevede k ničemu dobrému... Proto je tento pes doporučen spíše zkušenějším chovatelům, kteří nepropadají při výcviku zbytečnému stresu. Nikdy nesmí být podnícen k žádné neřízené agresi. Přestože může skvěle vycházet s ostatními zvířaty, na veřejnosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost jeho reakcím na ostatní psy. Je velice důležité, aby se staford nedostal do rukou lidí, kteří by skrze něj chtěli něčeho dosahovat a vedli ho tak neodborně k agresivitě. Takoví stafordšírští bulteriéři (i ostatní rasy dříve šlechtěné pro psí zápasy) snadno podlehnou špatnému výcviku a jejich chování je následně velmi těžce napravitelné. Podobné situace vždy končí agresivním a nevyrovnaným jedincem, který de facto odmítá jakýkoliv povel. V opačném případě, kdy je staford vychován s láskou, vám ji vrátí a vyroste z něj skvělý pes. Pokud nemáte se psy žádné zkušenosti, doporučujeme se tedy poohlédnout po jiném plemeni. A jestliže chcete psa vést silou a nátlakem a neplánujete provádět alespoň základní principy pozitivní motivace - nepořizujte si psa vůbec.

Tito psi doslova hoří touhou zavděčit se lidem. Udělají, co člověku na očích uvidí. Proto je možné je naučit různým psím sportům, budou se snažit vám vyhovět. Na bodové škále pěti bodů mu za inteligenci připíšeme 4 body, za učenlivost 3. Pohybuje se tedy v nadprůměrné rovině. Inteligenci můžeme hodnotit v několika rovinách. Dr. Stanley Coren uvedl ve své knize žebříček nejinteligentnějších plemen dle sociální inteligence. Ta nám ukazuje míru, s jakou je pes schopen vnímat práci a učit se novým povelům. Zde se stafordšírský bulteriér umístil až na 46. místě. Neznamená to ovšem, že by byl nešikovný a nezvládl by se nic naučit. Právě naopak, skloubením dalších typů inteligence se z něj stává skvělý a důvtipný pes.

Stafordšírský bulteriér se vyznačuje dobře osvalenými pánevními končetinami. Vychází z nich zjevný posun. Hlezna by měl mít nízko položená a kolenní klouby správně zaúhlené. To mu propůjčuje souběžný chod při pohledu zepředu i zezadu. Pohyb je volný a čilí, přičemž svou energii využívá racionálně. Při nedostatku pohybu hrozí sklony k obezitě. Postačí mu dvě nebo tři procházky denně, za předpokladu, že si s ním budete také hodně hrát a věnujete mu dostatek času především v období socializace štěněte.

Tento pes patří k plemenům, která oproti ostatním netrpí výraznými zdravotními komplikacemi. Jejich průměrná délka dožití se pohybuje mezi 12 a 14 lety. I přes to se však najdou onemocnění vyskytující se ve zvýšené míře právě u stafordšírských bultteriréů. Prvním a nejčastějším z nich je metabolická porucha, takzvaná cystinúrie. Jedná se o onemocnění spojené se vznikem močových kamenů. Dále jsou s plemenem spojována dvě onemocnění – dědičná katarakta (HC) a L-2 hydroglutarová acidurie (L-2 HGA). V prvním případě se jedná o dědičnou nemoc, která není vrozená. Štěňata se tedy narodí se zdravýma očima a katarakta se začne projevovat až po určitém čase. Přechází do úplného zákalu. L-2 HGA je neurometabolické onemocnění, kdy u psa nedochází k metabolizaci L-2-hydroxyglutarové kyseliny. Ta se hromadí v těle a způsobuje zdravotní problémy. Na obě onemocnění existují genetické DNA testy. V menší míře se u tohoto plemene objevuje také onemocnění kůže zvané demodikóza, případně problémy pohybového aparátu – dysplazie kyčelního kloubu (DKK), dysplazie loketního kloubu (DLK) a luxace pately.

Pro plemeno je typická krátká srst, která nevyžaduje žádnou speciální údržbu. Dobře si postačíte s občasným vykartáčováním.

V minulosti bylo plemeno využíváno pro psí zápasy. Ty sloužily ne jen jako (nevhodné) rozptýlení lidu, ale také majiteli vydělal vítězný pes nemalé peníze. Dále byli stafordi využíváni pro různé hry. Oblíbená byla hra, ve které pes zabíjel krysy na měřený čas. Postupem času byl stafordšířský bulteriér šlechtěn za účelem ukotvení standardu exteriéru (vzhledu psa) do dnešní podoby. Pro boj se zvířaty se totiž vyžadoval temperament a funkční menší tělo. Dnes je staford pořizován zejména jako rodinný pes a domácí mazlíček. Přes jeho vzhled, který budí na první pohled respekt, je predispozičně vůči lidem mírumilovné povahy. Je také velice kontaktní a oproti jiným (dříve) bojovým či loveckým plemenům, vhodný k dětem. V zemi původu si získal přezdívku baby dog („pes pro děti“). Často bývá využíván pro různé psí sporty, například frisbee, obedience nebo flyball. Specifickou kategorií jsou takzvané bull sporty, kam patří tah zavěšeného břemene přes kladku, výskok na peška nebo třeba šplh po kolmé stěně na peška. Zde plemeno vyniká svou silnou čelistí a houževnatostí.

Plemeno je v České republice zastoupeno klubem Stafordshire Bull Terrier Club CZ, pod který spadají všechny chovatelské stanice. Jako u většiny plemen je cena na zvážení chovatele, a tudíž je variabilní. Rozmezí je široké, cena kvalitního jedince s dobrým rodokmenem se však může vyšplhat do řádu desetitisíců.

Plemeno má svůj vlastní emblém v podobě uzlu. Znak se často nazývá Stafford Knot. Tento uzel má historii v hornických pracích, které byly vykonávány v nebezpečných štolách. Horníci se jistili provazem přivázaným k opasku právě tímto uzlem. Symbolizuje jistotu, důvěru a spolehlivost. Plemeno má ve svém standardu jako jediné na světě napsané absolutně spolehlivý pes. V cizích zemích si tito psi vysloužili dvě přezdívky. První z nich je Staffy („pracant, zaměstnanec“), druhá Nanny Dog („psí chůva“). Vzhledem k tomu, že dle standardu není žádoucí klopené (ale ani vztyčené) ucho, často majitelé svým psům uši lepí. Pokud se pro to však opravdu rozhodnete, je třeba s tím začít v brzkém štěněčím věku. Ani tak ale není kýžený výsledek zaručen. Navíc, takoví psi by neměli být správně uchovněni, resp. mít potomky s průkazem původu (PP).

V jedné větě lze staforda označit za bojovníka, který klame svým tělem. Pes původně šlechtěný pro psí zápasy si sice ve své povaze nese možnou agresi vůči ostatním psům. Tento nedostatek v povaze ovšem tisíckrát nahradí ve vztahu k lidem. Milující, houževnatý, toužící se zavděčit. Dobře vychovaný pes se může stát dokonalým kamarádem dětí. Jako jedno z mála plemen má svůj vlastní znak. Stal se jím symbol připomínající obrácený preclík, který má původ v hornických oblastech hrabství Staffordshire. Sloužil jako znak soudržnosti, kterou lidé začali v přeneseném slova významu užívat jako symbol hlubokého vztahu mezi pánem a tímto oddaným psem.

Výhody: Střední vzrůst, přátelská povaha vůči lidem, vhodný k dětem (oproti většině jiných plemen), relativně dobré zdravotní předpoklady, oddanost, věrnost.

Nevýhody: Reaktivní vůči ostatním psům, tvrdohlavost, nevhodný pro začátečníky a nesvědomité chovatele.