Německý ovčák

Kdo by toto úžasné plemeno neznal - vždyť se vyskytuje po boku téměř všech policistů a záchranářů. Nejen v armádě nebo policii jsou němečtí ovčáci velmi nápomocní, v některých případech mohou svému pánovi zachránit život. Už jen jejich využití při důležitých úkolech prokazuje jejich vysokou inteligenci a učenlivost. Někteří z nás si je také mohou zapamatovat podle charakteristického tvaru uší, které jsou na hlavě postavené směrem nahoru, což je mj. důkazem toho, že se v žádném případě nejedná o „přešlechtěné plemeno.“ Jsou to úžasní a věrní společníci, kteří by za svého pána a jeho majetek položili i život. Ať už tohoto psa vlastníte, nebo jste ho pouze zahlédli po boku policisty anebo v televizi jako slavného Komisaře Rexe, určitě čtěte dál - o tomto plemeni se totiž vyplatí vědět víc.

Země původu: Německo

Originální název: Deutscher Schäferhund

Anglický název: German Shepherd

Výška psa v kohoutku: 60-65 cm

Výška feny v kohoutku: 55-60 cm

Hmotnost psa: 30-40 kg

Hmotnost feny: 22-33 kg

Barva: převážně černá, vlkošedá a černá se znaky

Průměrná délka dožití: 9-13 let

Skupina FCI: 1 (Plemena ovčácká, pastevecká a honácká)

Sekce FCI: 1 (Ovčácká a pastevecká plemena)

Číslo FCI: 146

Historie tohoto plemene sahá až do doby před 19. stoletím, kdy byli psi, kteří velmi připomínali dnešní německé ovčáky, využíváni jako ovčáčtí psi nebo hlídači. V polovině 19. století byly písemně zaznamenány první pokusy o šlechtění jednotlivých plemen. Chovatelé se začali tímto typem psů více zaobírat, a to především v Německu, kde byli ke šlechtění vybíráni nejschopnější jedinci. Vzhledem k tomu, že k těmto praktikám docházelo v několika různých oddělených komunitách, tak vzniklo několik rozličných větví chovu. Aby se začalo předcházet zbytečnému štěpení na mnoho plemen, byl v roce 1891 založen spolek Phylax, který si dal za úkol tyto odlišnosti redukovat a vytvořil tak standardizované plemeno. Pro tento spolek byl ovšem pokus o standardizaci neúspěšný, ovšem mnoho lidí se rozhodlo tuto iniciativu převzít.

S postupem času lidstvo přestávalo ovčácké psy potřebovat pro jejich původní účel, ale místo si záhy našli, začalo se na ně pohlížet jako na zdatné a inteligentní jedince, kteří by mohli vynikat v různých adekvátních odvětvích. Oficiálně se prvním německým ovčákem v roce 1899 stal pes Horand von Grafrath, kterého koupil chovatel jménem Von Stephanitz. Viděl v tomto psovi velký potenciál, proto založil Spolek pro německé ovčáky (Verein für Deutsche Schäferhunde) a právě Horand byl jeho prvním členem. Pes Horand von Grafrath se stal centrálním bodem pro další šlechtění, ze kterého vzniklo plemeno německý ovčák ve své dnešní podobě.

Německý ovčák vznikl z předků žijících v době před 19. stoletím, kteří mu byli vzhledem i povahou velmi podobní. Až ke konci 19. století se tato větev chovu začala rozdělovat na tři konkrétní plemena: německý ovčák, belgický ovčák a holandský ovčák. Dalším šlechtěním pak vznikla i jiná, dnes známá plemena, jako je například pikardský nebo bergamský ovčák, a také italská ovčácká plemena, například Cane Toccatore, Cane Lupino del Gigante nebo Cane di Oropa.

Při pokusech o šlechtění se vždy dbalo hlavně na pracovní schopnosti jedinců než na jejich vzhled, resp. jejich výsledky na psích výstavách. Důležitá byla tedy inteligence, rychlost, síla a čich. Vzhled nepatřil mezi nejdůležitější předpoklady, a proto vzniklo mnoho různých jedinců, kteří sice měli potřebné vlastnosti, ale vypadali každý jinak. Z tohoto důvodu započala v roce 1899, kdy byl založen již zmíněný Spolek pro německé ovčáky, snaha o omezení těchto rozdílů. Hlavní součástí spolku byl jeho první člen Horand, díky kterému bylo vyšlechtěno mnoho dalších výjimečných psů a také toto plemeno tak, jak ho známe dnes.

Německý ovčák je středně velké plemeno se silným, svalnatým tělem. Psi a feny se vzhledem liší, což jde poznat hlavně podle jejich hlavy, resp. tvaru lebky. Mají bystrý a inteligentní výraz, na který mají opravdu nárok. Jejich oči jsou středně velké, mají tvar mandle a velmi tmavou hnědou barvu. Charakteristické uši mají tvar do špičky a na hlavě jsou postavené a otočené dopředu. Jejich čenich je dlouhý, čumák má černou barvu. Čelisti jsou velmi silné a mají nůžkový skus. Ocas je mj. dle standardu plemene chlupatý a nízko nesený. Kožich je středně dlouhý, rovný a má dvě vrstvy. Němečtí ovčáci mohou mít různá zbarvení, ovšem nejčastější je černá, černá se znaky nebo tzv. vlkošedá. Preferují se bohaté barvy, vybledlé barvy a bílá zbarvení či odznaky nejsou povoleny.

Hlavní předností německých ovčáků je především jejich inteligence, a také svéhlavá sebejistota. Jsou zvědaví, ale také poslušní, proto jsou vhodní mimo jiné jako hlídací psi. V některých případech si ale mohou až neobvykle chránit svou rodinu a teritorium, proto se nedá předpokládat, že je to typ psa, který se hned spřátelí s cizími lidmi nebo je vhodný pro začínající chovatele či rekreační pejskaře. Německý ovčák je totiž natolik věrný svému pánovi, že se často ani nedá „uplatit“. Jsou tedy vhodní hlavně jako pracovní psi nebo hlídači, což je pro ně díky jejich povaze zábavné uplatnění.

Díky své snaživosti a učenlivosti jsou němečtí ovčáci poměrně snadno cvičitelní. Potřebují mít svůj životní smysl, a z tohoto důvodu najdou využití například jako policejní psi. Nové úkoly pro ně nejsou žádný problém, neznámý povel jsou schopni se naučit již po pěti opakováních a následné provedení povelu je na první pokus úspěšné až v 95 % případů. Práce v náročných a ztížených podmínkách jim není cizí, nejen díky tomu jsou stále vyhledávanými partnery v policejních či armádních složkách. Pokud totiž plní důležitý úkol, nenechají se ničím rozptýlit.

Němečtí ovčáci byli speciálně šlechtěni tak, aby byli vysoce inteligentní. Mají rychlejší chápání a jsou schopni plnit i ty nejnáročnější úkoly v těžkých podmínkách, proto je můžeme často vidět po boku policie nebo vojáků. Učení nových povelů a aktivit je pro ně snadné a zábavné. Jsou zvědaví a pro svou spokojenost potřebují mimo pravidelného pohybu vykonávat také aktivity, při kterých musí přemýšlet a využít tak své inteligence. Jakmile nedojde k „ukojení jejich potřeb“, snadno to německý ovčák dá najevo agresivitou a neovladatelností. Důležité, podobně jako i u jiných plemen psů, je psa zabavit nejen po fyzické, ale i mentální stránce, tzn. vymýšlet nové povely a hry.

Vzhledem ke své neunavitelnosti potřebují němečtí ovčáci jakožto středně aktivní psi kromě práce také mnoho pohybu. Jejich všestrannost jim umožňuje věnovat se různým psím sportům, jako jsou například agility, stopování nebo aportování. Budou také skvělými společníky i při běhání nebo dlouhých vycházkách do přírody. Němečtí ovčáci jsou vhodní hlavně pro aktivní lidi, kteří mají možnost poskytnout svému psovi nejen pohyb, ale i práci, při které budou moci přemýšlet. Německému ovčákovi nepostačí „velká zahrada“, v ideálním případě výchova a výcvik zabere pejskaři několik hodin denně.

Většina zdravotních problémů německých německých ovčáků (a vlastně i jiných čistokrevných psů) je důsledkem neřízeného a nezodpovědného šlechtění jejich předchůdců, resp. na vině jsou nezodpovědní chovatelé. Nejčastěji se u plemen ze skupiny ovčáků vyskytují kloubní problémy, jako je dysplazie kyčelního (DKK) a loketního kloubu (DLK). Ta může postupně vést až k artritidě, která je spojena s velkými bolestmi, podobné té, která se vyskytuje u jiných savců - i lidí. Tomuto onemocnění se ovšem dá alespoň částečně předcházet, a to pečlivou genetickou kontrolou chovných jedinců, kvalitním krmivem, kloubními doplňky a opatrností při hře a výcviku. Velká plemena by se při vývinu (do cca 2 let) měla vyvarovat velkým nárazům na klouby a kosterní soustavu. V praxi to znamená, že by se výcvik založený na skákání do výšky neměl cvičit soustavně. Podobné je to i s chůzí do schodů, vyskakování z kufru automobilu a další úkony, které vytváří velkou a soustavnou zátěž na psí kostru, resp. klouby. Přestože se ovčáci s (různě velkou) predispozicí k těmto onemocněním již narodí, díky působení mnoha minorgenů s malým účinkem lze DKK atp. z velké míry předejít.

Další genetickou potíží je degenerativní myelopatie, což je neurologické onemocnění vyskytující se převážně právě u plemen s genetickými predispozicemi výše zmíněných typů. V dnešní době se ovšem tyto případy hlídají a testují na histologii. Přestože může být jedinec s takovou poruchou skvělý pracovní život (nebo i jako domácí hlídač, člen rodiny), je nezodpovědné taková onemocnění šířit na své potomstvo a takové jedince nakrývat.

U malého množství psů (ovšem několikanásobně vyšší percentuální zastoupení oproti celkové psí pupulaci) byly zaznamenány potíže jako např. von Wilebrandova choroba, což je krevní onemocnění, nebo problémy s játry, jako například exokrinní pankreatická insufience. To lze většinou snadno vyřešit přidáváním jaterních doplňků do stravy.

Srst německých ovčáků nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Dvakrát ročně mají období línání, kdy je vhodné vyčesávání na denní bázi a případně i růst zdravé srsti podpořit vhodnými doplňky stravy. Jinak německého ovčáka stačí česat dle potřeby, ideálně zhruba jednou týdně, a odstraňovat nečistoty, které se do jejich husté srsti dostanou poměrně snadno.

V dnešní době najdou němečtí ovčáci své využití hlavně u integrované záchranné služby. Můžeme je vidět především po boku policie nebo vojáků, kterým pomáhají například pátráním po podezřelých osobách, prohledáváním neznámého prostředí nebo rozpoznáváním nebezpečných předmětů. Dále také pracují u záchranné nebo horské služby, díky svému skvělému čichu totiž dokáží nalézt zasypaného člověka například i hluboko v lavině či v sutinách.

V minulosti byli trénovaní i jako asistenční psi pro nevidomé. Při různých testech se ale ukázalo, že pro tuto práci nejsou zcela vhodní kvůli své ochranářské tendenci. Pro tyto účely se tedy začala využívat emocionálně stabilnější plemena a němečtí ovčáci se přesunuli právě tam, kde se tento povahový rys hodí - k již zmiňovaným policistům, vojákům a záchranářům.

Cena německých ovčáků s průkazem původu se obvykle pohybuje mezi 10 až 15 tisíci. Výsledná cena pak záleží hlavně na konkrétním chovu, rodičích štěněte a předpokladům k výstavám, zkouškám nebo dalšímu využití.

Právě všemi obdivovaný pes Rex z celosvětově známého seriálu Komisař Rex je německý ovčák.

Psi v armádě jsou trénovaní k seskokům padákem z letadla.

Za druhé světové války byli využívaní k doručování dopisů a tajných vzkazů.

Existují i němečtí ovčáci, kteří mají oproti běžným jedincům velmi zvláštní zbarvení. Říká se jim pandí ovčáci, právě pro jejich podobnost s pandami!

Při kousnutí dokáží vyvinout tlak až 108 kg, což je jeden z nejsilnějších stisků napříč všemi plemeny. Pro porovnání, lidé dokáží svými čelistmi vyvinout tlak pouze kolem 40 kg!

Němečtí ovčáci jsou zcela nepochybně jedni z nejchytřejších a nejvýjimečnějších psů - byli totiž vždy šlechtěni primárně pro své využití. V dnešní době se uplatňují hlavně po boku policie, záchranářů nebo v armádních složkách. Jsou velmi učenliví a většinu povelů splní hned napoprvé i za ztížených podmínek. Vzhledem ke své neunavitelnosti jsou vhodní hlavně pro aktivní lidi, kteří jim dopřejí mnoho pohybu a aktivní vyžití ve formě různých nejen psích sportů. Díky své inteligenci, věrnosti a roztomilosti se po celém světě řadí mezi nejpopulárnější plemena.

Výhody: Jsou věrnými společníky, díky čemuž jsou vhodní také na hlídání. Jejich vysoká inteligence jim dovoluje vykonávat mnoho různých pracovních úkonů a povelů. Pomáhají nám po boku záchranářů nebo policie, protože dokáží pracovat i ve velmi ztížených podmínkách.

Nevýhody: Kvůli svému silnému ochranářskému pudu si mohou někdy až příliš chránit svou rodinu a teritorium. Nejsou tak dostatečně emocionálně stabilní k tomu, aby byli využíváni jako asistenční psi. U velkého množství jedinců se mohou vyskytovat vady jako například dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu. Ovšem každý pes je jedinečný a z velké míry závisí na přístupu majitele, psovoda.