Dalmatin

Dalmatini jsou zcela nepochybně jedním z nejzajímavějších plemen, a to nejen díky svému vzhledu. Jejich hlavním charakteristickým znakem je jejich sněhově bílá srst, která je po celém těle pokryta tmavými puntíky. Jsou vynikají nejen svým vzhledem, ale také svou inteligencí – to dokazuje právě jejich všestrannost. Tito „cestovatelé“ s ne příliš známým původem se totiž již od pradávna vyskytovali na mnoha různých místech, kde měli také různá využití, a byli schopni lidem pomáhat v mnohých odvětvích. Pokud zvažujete pořízení dalmatina, nebo se o tomto výjimečném plemeni jen chcete dozvědět více, určitě čtěte dál – tohle plemeno psa určitě stojí za to.

Charakteristika plemene

Země původu: Chorvatsko, Dalmacie

Originální název: Dalmatinski pas

Anglický název: Dalmatian

Výška psa v kohoutku: 56-61 cm

Výška feny v kohoutku: 54-59 cm

Hmotnost psa: 15-32 kg

Hmotnost feny: 16-24 kg

Barva: bílá s černými nebo hnědými skvrnami

Průměrná délka dožití: 11-13 let

Skupina FCI: 6 (Honiči, barváři a příbuzná plemena)

Sekce FCI: 3 (Příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky)

Číslo FCI: 153

Historie a původ

Dalmatin je jedním z nejstarších známých plemen psů. Historické kroniky a malby dokazují, že toto plemeno existovalo již ve 14. století a s vysokou pravděpodobností vzniklo v chorvatské Dalmácii. Jejich původní využití je velmi unikátní – měli za úkol hlídat koně, majetek a karavany romského lidu během putování po Evropě. To ostatně může vysvětlovat nedostatek informací o jejich původu. Stejně jako jejich majitelé žili tito psí cestovatelé po celé Evropě a jejich historická plemenitba je díky tomu velmi nepřehledná.

Již v této době si tohoto plemene všimli britští námořníci, kteří je následně přivezli do Anglie. Angličtí šlechticové si je oblíbili, byli si s nimi velmi blízcí a dávali jim přezdívky jako například Plum Pudding Dog (pes z hrozinkového pudinku).

V 19. století byli tito psi věrnými pomocníky hasičů – v té době byly totiž hasiči využívány ještě vozy tažené koňmi. Dodnes doprovází tito „kočároví psi“ slavnou skupinu koní „Budweiser Clydesdales“ na jejich tradičním průvodu. V tomto století byl pro ně také vydán první plemenný standard.

Šlechtění

Už na nástěnných malbách z dob egyptských faraonů se nachází malby, které znázorňují psy podobné dalmatinům. Není tak vyloučeno, že jejich předci žili už v tak dávné době. Vzhled těchto psů se za dlouhá staletí téměř nezměnil a kynologové stále nedokážou pevně určit přímé předky tohoto plemene. V praxi jim nepomohli ani testy DNA. Není tak ani jisté, zda mají opravdu svůj původ v Dalmácii. Nacházeli se totiž na mnoha různých místech, kde měli i různá využití. Přesných informací o jejich původu se tak pravděpodobně nikdy nedočkáme.

Vzhled

Tělo dalmatinů zdobí sněhově bílá krátká srst s typickými černými nebo hnědými malými puntíky po celém těle. Jejich tělo je velmi svalnaté a působí elegantně. Řadí se mezi středně velká až velká plemena. Jejich pohyb působí elegantně a harmonicky.

Hlava je poměrně široká mezi ušima, uši jsou nasazené vysoko a těsně u hlavy a srst je na nich většinou taktéž puntíkatá. Čenich je silný a dlouhý, barva čumáku odpovídá barvě puntíků. Čelisti mají silný nůžkový skus. Barva očí je u psů s černými puntíky tmavě hnědá a u psů s hnědými puntíky světle hnědá až jantarová. Někteří raritní jedinci mohou mít i modré oči.

Ocas je vysoko nasazený a silný s postupně se zužujícím průměrem. Tečkování na ocasu je podle standardu žádoucí, dalmatini bez označeného ocasu (s černým tečkováním) nemohou být uchovněni, resp. nemohou projít bonitací plemene.

Chování a povaha

Dalmatini jsou velmi aktivní psi, kteří potřebují mnoho pohybu a pozornosti. Zajímají se o všechno, co se kolem nich děje, a nikdy jim nic neunikne. I tak jsou ale opatrní a nové situace nebo lidi pečlivě prozkoumávají. Někteří jedinci mohou být lehce tvrdohlaví, vše ale záleží na socializaci a výchově. Obecně jsou to velmi citliví psi milující svou rodinu. Nemají příliš rádi změny, na jiného majitele by si zvykali jen velmi těžko. Tyto všechny aspekty je nutné zvážit při vybírání plemene, vašeho budoucího mazlíčka. Věrnost a oddanost jsou skvělé vlastnosti, ovšem pokud si nejste jistí, že se o psa budete moci starat až do konce jeho života, je moudřejší se poohlédnout po jiném plemeni.

Výchova a výcvik

Dalmatini by se měli, stejně jako ostatní plemena, již od útlého věku důkladně socializovat. Musí si zvyknout na všechna nová místa a situace, které v jeho dospělém věku mohou přijít. Například takové čištění zubů starého psa naučíte jen velmi těžko. Vzhledem k jejich citlivosti by měl trénink být pozitivně založený a pes obecně musí být pravidelně odměňován, například pamlsky nebo hrou s oblibenou hračkou. Žádný pes by se rozhodně neměl trestat fyzicky nebo neustálým křikem, u takto citlivých plemen to platí dvojnásobně. Takto vedený trénink totiž není efektivní a mohl by vést až k agresivitě. Na nežádoucí chování by se mělo reagovat rázným „NE“ a následným navedením psa k žádoucímu chování a pochvalou.

Inteligence

Toto plemeno je nejen velmi aktivní, ale také vysoce inteligentní. Potřebuje výchovu již od raného věku, jinak si o průběhu svých aktivit začnou rozhodovat samo. Pro dalmatina poměrně snadné naučit se nové věci – ke zvládnutí a pochopení nového povelu mu totiž stačí zopakovat ho v průměru 15x až 25x. To může být výsledek toho, že plemeno bylo v minulosti využíváno v cirkusech, kde se museli naučit mnoho různých povelů a triků

Pohyb

Dalmatini jsou velmi aktivní psi s vysokou výdrží, kteří jsou vhodní hlavně pro sportovně založené lidi. Potřebují velké množství pohybu, ale je lepší je mít vždy na vodítku nebo v oplocené oblasti, protože někteří jedinci mohou být útěkáři. Proto je dobré znát svého psa a přistupovat k němu individuálně, aby se zamezilo zbytečnému nebezpečí.

Hodí se nejen ke psím sportům jako je agility, aportování nebo frisbee, ale také například k lovu, plavání, jako doprovod k procházkám nebo k běhání vedle kola. Vyžadují možnost volného výběhu, proto se příliš nehodí do bytu. Druhou možností je majitel, který má byt, ale dalmatinovi věnuje maximum času.

Zdraví

Obecně jsou dalmatini poměrně zdravými psy, kteří ale mají stejně jako ostatní plemena sklony k určitým zdravotním problémům. Především díky filmu 101 dalmatinů (1996) se toto plemeno velmi zpopularizovalo, čímž se podtrhly plemenné predispozice k typickým onemocněním.

Hlavním problémem je u dalmatinů hluchota. Ta je způsobena genetickými předpoklady, proto je nutné chovy pečlivě kontrolovat a není vhodné kupovat dalmatiny z chovů bez zdravotních testů, resp. „čistokrevné psy“ bez průkazu původu. Tyto vady jsou totiž rozšířené právě u albínů a zvířat s pigmentovanými vzory na bílém podkladu. Při vhodné výchově je i hluchý pes skvělým domácím mazlíčkem, ale i tak je třeba snažit se tomuto jevu zabránit a množit pouze psy s dobrým sluchem. Podle amerického klubu chovatelů dalmatinů se totiž hluchota vyskytuje až u 12 % psů tohoto plemene.

Dalším zdravotní potíží tohoto plemene je dysplazie kyčelního kloubu (DKK), která se vyskytuje až u 5% čistokrevných dalmatinů. U většiny psů se tato vada projevuje až s postupem času. Způsobuje problémy s pohybem a někdy dokonce i se samotným stáním. Mezi projevy této vady pak patří například kulhání, časté vyčerpání a bolest kloubů.

Mezi další často se vyskytující zdravotní potíže patří problémy s ledvinami a alergie.

Péče o srst

Péče o srst dalmatinů není náročná – stačí je alespoň jednou týdně vyčesat a dle potřeby vykoupat. Jejich srst velmi často líná, proto by se měli v těchto obdobích česat i častěji.

Využití

Tito psi během své dlouhé historie našli mnohá využití. V Dalmácii sloužili místním obyvatelům jako hlídací psi a ovčáci, jinde je využívali i jako cirkusové psy nebo lovce krys. Jak již bylo zmíněno, v dávné době našli využití hlavně u koní – proto jsou s nimi přirozeně spřízněni dodnes. Z toho důvodu byli dříve využíváni jako psi doprovázející hasičské vozy. V tomto odvětví už by sice dnes využití nenašli, ovšem některé hasičské spolky je mají dodnes jako maskoty.

V dnešní době mají využití především jako domácí mazlíčci a výstavní psi. Dále mají výborné výsledky u barvářských zkoušek, takže jsou i dobrými loveckými psy. Díky jejich všestrannosti můžeme dalmatiny dnes potkat i jako vodící nebo záchranářské psy.

Obvyklá cena dalmatina s PP

Cena za dalmatiny s průkazem původu se většinou pohybuje od 8 000 Kč nahoru. Podle výstavních úspěchů a složených zkoušek rodičů, kvality chovu a zdravotních předpokladů se běžná cena tohoto plemene v ČR pohybuje v rozmezí 12 000 až 20 000 Kč. Ve kvalitních zahraničních chovech se pak cena pohybuje mezi 1 000 až 1 500 €.

Zajímavosti

Štěňata dalmatinů jsou po narození zcela bílá – jejich typické flíčky se vyvíjí až v prvních dvou týdnech života.

Přezdívka dalmatinů „Plum Pudding Dog“ (pes z hrozinkového pudinku) vznikla na základě podobnosti flekaté srsti těchto psů a typické anglické pochoutky – speciálního pudinku s ovocem a s rozinkami.

Každý pes má unikátní počet, vzor a umístění puntíků. Podobně jako je to s otisky prstů nebo s vločkami, na světě nenajdete dva dalmatiny se stejným vzorováním.

Shrnutí

Dalmatini jsou velmi inteligentní a aktivní psi, kteří dnes našli využití hlavně jako domácí mazlíčci. Jsou výjimeční nejen svým charakteristickým vzhledem, ale i povahou. Jednou z jejich dobrých vlastností je chápavost, nové povely totiž zvládají rychle a precizně. Potřebují velké množství pohybu, proto jsou vhodní spíše do domů se zahradou, ale určitě ne do kotce, kde stráví osamoceně celé dny. Milují totiž společnost a společné aktivity se svým pánem, jako například psí sporty, běhání vedle kola nebo plavání. V rukou zkušenějšího chovatele z nich mohou být skvělí domácí mazlíčci a členové rodiny.

Výhody a nevýhody plemene

Výhody: Hlavní výhodou těchto psů je jejich inteligence a chápavost. Jsou vhodní i do rodiny, milují pozornost a aktivní vycházky do přírody. Jsou skvělými společníky nejen do rodiny, ale také například pro sportovce nebo jako pomocníci pro nevidomé. Jsou to zkrátka unikátní psi, kteří najdou využití téměř všude.

Nevýhody: Při chovu dalmatinů je z důvodu časté hluchoty nutná obezřetnost. Vyžadují mnoho pozornosti, proto by určitě neměli skončit v rukou někoho, kdo na ně nebude mít čas. Další nevýhodou pro některé potencionální majitele může být také línání. Je třeba připravit se na to, že dalmatini budou pouštět velké množství krátkých a tvrdých chlupů. Jejich inteligence také může znamenat v praxi to, že budou někteří jedinci tvrdohlaví.

Ahoj, jmenuji se Dominik a jsem studentem veterinární medicíny. Rád bych během studií vybudoval funkční komunitní webovou stránku pro všechny, kdo mají rádi psy. Plánuji pomáhat majitelům psů, psím útulkům a týraným psům. Zatím se snažím web zaplnit praktickými informacemi a již jsem napsal přes 200 článků. Prosím lajkněte mou facebook stránku a zůstaňte v kontaktu. Díky moc