Bernský salašnický pes

Země původu: Švýcarsko

Originální název: Berner Sennenhund

Anglický název: Bernese Mountain Dog

Výška psa v kohoutku: 64-70 cm

Výška feny v kohoutku: 58-66 cm

Hmotnost psa: 39-50 kg

Hmotnost feny: 36-48 kg

Barva: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na hlavě, hrudi, tlapkách a ocasu

Průměrná délka dožití: 10 let

Skupina FCI: 2 (Pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi)

Sekce FCI: 3 (Švýcarští salašničtí psi)

Číslo FCI: 45

Bernský salašnický pes je typické molosoidní plemeno využívané pro práci na salaši. Údajně vnikl mezi sedláky, kteří měli potřebu získat pracovitého, schopného a zároveň silného společníka pro každodenní život. Dříve se také nehledělo na vzhledové stránky plemene, takže tříbarevné zbarvení nebylo u všech jedinců stejné a záleželo hlavně na povahových a výkonnostních kvalitách. Bernští salašničtí psi totiž hlídali dvůr, sháněli ovce, tahali vozíky a samozřejmě hlídali svého pána.

Předpokládá se, že pochází ze Švýcarska, protože ve švýcarském Bernu byl v roce 1907 poprvé ustanoven standard plemene a pojmenování bernský salašnický pes. Je možné, že předci plemene pracovali na salaších a farmách již několik stovek let a až v nedávné době z nich vznikla 4 odlišená plemena – bernský salašnický pes, velký švýcarský salašnický pes, appezellský salašnický pes a entlebušský salašnický pes. Všichni mají ale jedno společné. Jde o větší psy, na které je spolehnutí.

S ústupem tradičního živobytí na salaších se původní uplatnění bernského salašnického psa vytrácí a dnes je z velké části využíván jako příjemný společník do rodiny.

Vzhledem k tomu, že se jedná o staré plemeno, není jasné, jací psi jsou mezi předky. Má hodně společného s dalšími švýcarskými salašnickými psy, ale jinak jde o zcela samostatné a v určitých ohledech unikátní plemeno.

Dnes se šlechtí především s důrazem na zachování typického vzhledu a udržování jeho výborné povahy, která se hodí například i pro zachraňování lidí ze sněhových závějí v náročných podmínkách.

Velký, silný, pohyblivý pracovní pes s bohatou srstí a na první pohled dobráckým výrazem. Je jasně odlišitelný díky svému trojbarevnému zbarvení, kdy na těle převažuje sytě černá barva doplněná o hnědočervené a bílé odznaky. Celková stavba těla je mohutnější s pevnými a silnými končetinami. Hřbet má být pevný a rovný s mírně zaoblenou zádí. Huňatý ocas je přiměřeně dlouhý a při pohybu či projevech radosti je nesený přibližně ve vodorovné poloze.

Hlava je velká úměrně k tělu nasazená na silném, svalnatém a středně dlouhém krku. Čumák je lehce kratší a čenich by měl být vždy černý. Při pohledu do tmavě hnědých očí mandlového tvaru pocítíte ohromnou vyrovnanost a zároveň obrovskou psí odvahu. Uši mají typický trojúhelníkovitý tvar se zaoblenými okraji. Jsou nasazené vysoko a přiléhají plynule k hlavě.

Budí dojem opravdového a neohroženého ochranáře. Stačí ho však jen trochu poznat a hned zjistíte, že jde o poslušného, hodného a mírumilovného psa, který se hodí do rodiny. Ke svým lidem je oddaný a láskyplný. Umí být velmi tolerantní a agresivní projevy se u tohoto plemene téměř nevyskytují. Problémem některých jedinců může být naopak nadměrné plachosti a bázlivosti. Na druhou stranu se obvykle poměrně dobře dokáže spřátelit s cizími lidmi. Je snadno ovladatelný a dobře cvičitelný. Při správné socializaci je tolerantní k jiným psům i domácím zvířatům. Rád tráví čas se svým pánem a rodinou na procházkách nebo na zahradě, kde má dostatečný prostor a požadovanou volnost pohybu. Kvůli své velikosti, husté srsti a typicky venkovnímu založení se nehodí do bytu. Štěká průměrně, spíše až méně a pouze v rozrušení.

U bernského salašnického psa je zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost důsledné socializaci. Ne snad ani kvůli obavám z agresivity, ale spíše pro včasné potlačení a odstranění bázlivosti, která se může vyskytnout. Vhodné jsou psí školky a později návštěvy areálů pro výcvik psů.

Jde o plemeno dostatečně chytré, takže se bez větších problémů dokáže naučit nejen základní povely. Při výcviku je nutné postupovat pomalu, citlivě a laskavě, podobně jako u jiných psů, ovšem vždy je vhodné myslet na sklon k bázlivosti. Nejlepší volbou je technika pozitivní motivace s dostatečnou pochvalou za správně provedený povel. Někdy ale mohou mít sklony k tvrdohlavosti, a to i po pubertě. Horší ovladatelnost se může objevovat spíše u psů než-li u fen.

Bernský salašnický pes je chytrý a rád se učí novým věcem. Snadno pochopí, kde je jeho místo v rodinné hierarchii, a že má střežit dům a své blízké osoby. Pokud chcete, můžete ho naučit i různé triky. Rozhodně nepohrdne aportováním a hrou s míčkem, i když na první pohled působí neohrabaně, jedná se o celkem mrštné plemeno. Pro jeho vlastní rozvoj je dobré připravovat každému „berňákovi“ nejrůznější výzvy a nové tréninkové úkoly. Není to však nutnost a klidně si vystačí s obyčejnými procházkami. Ovšem každá novinka a překvapení v podobě netradičního výletu mu udělá velkou radost.

Vzhledem k tomu, že jde o velké a aktivní plemeno, vyžaduje poměrně hodně pohybu. Bernský salašnický pes má rád dlouhé procházky, toulky přírodou a běh s páníčkem. Ocení dostatečně velkou zahradu, kde se bude v případě potřeby sám prohánět za „vetřelci“ a vybije tak svou touhu po pohybu. Díky své velikosti a velké dávce energie rozhodně není vhodný do bytu. Jako většina velkých plemen hrozí v pokročilejším věku problémy s pohybovým aparátem. Skákání, chůze ze schodů či jiné nárazové pohyby v nadměrné míře násobí potencionalitu vzniku problému s DKK aj.

Velkým problémem, a to obecně větších plemen, je dysplazie kyčelních kloubů (DKK). Bernští salašničtí psi jsou na toto onemocnění obzvláště náchylní. U tohoto plemene se bohužel poměrně často objevují také nejrůznější formy rakoviny. Setkáváme se také s progresivní retinální atrofií, což je onemocnění postupně vedoucí ke zhoršení sítnice až k částečnému oslepnutí. „Berňáky“ mohou potrápit i nejrůznější srdeční onemocnění a výskyt epilepsie. Je opravdu klíčové vybírat jedince z kvalitní chovatelské stanice, kde se snaží snížit výskyt dědičných onemocnění. Důležité je nepodporovat rozmnožování psů, kteří byli vyřazeni z chovu.

Bernský salašnický pes je na první pohled velmi huňatý pes s hustou srstí. Z toho důvodu je nezbytné pravidelné kartáčování pro odstranění starých chlupů a vlastně vyčesávání slouží i jako prevence vzniku dredů, které lze odstranit pouze radikální cestou. Hlavně na jaře a na podzim, kdy pes mění srst, hodně líná a kartáčování je nutné věnovat zvláštní pozornost. Chundelatá a bohatá srst představuje také riziko v horkém letním počasí, kdy by mohlo dojít k přehřátí organismu psa, takže je mu nezbytné poskytnout chladné stinné místo a dostatek vody.

Dříve se bernský salašnický pes využíval na salších pro práce všeho druhu. Jde o velmi univerzálního psa, který dokáže tahat břemena, hlídat, shánět dohromady ovce a zároveň chránit svého pána. Dnes se využívá hlavně jako společník do rodiny - jako krásný, hodný a přiměřeně ostražitý pes na zahradu. Kromě své obliby u rodin se díky svému ostrému čichu uplaťňuje i jako záchranář pro vyhledávání nezvěstných lidí v lavinách a sutinách.

Cena za štěně bernského salašnického psa na prodej se pohybuje od 11 tisíc korun. V závislosti na výstavních předpokladech může být cena vyšší, a to obvykle kolem 20 tisíc korun. V České republice se jedná o populární plemeno a existuje mnoho chovatelských stanic.

Zajímavostí je velkolepá schopnost vyhledávání lidi v lavinách, takže můžeme říci, že jde o takou menší verzi bernardýna. Dříve se také používal jako pes pro tažení nejrůznějších vozíků, kam mimo jiné patřily i typické vozíky s mlékem. Usnadňoval tak život svým pánům a byl univerzálním společníkem i pracantem, jak mj. dokládají švýcarské kresby ze 17. století.

Bernský salašnický pes je velké plemeno s robustnější stavbou těla. Velikost a síla budící respekt je však ukrytá v těle opravdového dobráka, který je spíše bázlivý než agresivní. Na první pohled upoutá typickým trojbarevným zbarvením a bohatou srstí. Díky své mírné, tolerantní a láskyplné povaze se hodí do rodiny a k dětem (díky jeho ochranářským genům je nutné, ostatně jako vždy, psa a dítě sledovat a vždy zvážit možná rizika). Jeho pracovní kořeny dávají tušit, že potřebuje hodně pohybu a větší zahradu. Při výcviku mohou být někteří jedinci (především samci) tvrdohlaví, ale dají se poměrně snadno zvládnout a se správným vedením se z nich stávají poslušní a oddaní společníci. Vzhledem k tomu, že jde o velké plemeno, nedožívají se příliš vysokého věku.

Výhody: Velký, statný, silný, ale zároveň mírný, citlivý a láskyplný pes vhodný do rodiny. Je poměrně dobře cvičitelný a agresivní chování je výjimečné. Rozhodně se hodí k domu se zahrádkou, kde bude mít svou vlastní boudu, klid a díky husté srsti nemusíte mít strach, že mu bude zima. Rád vyrazí na dlouhé procházky, ale zároveň si rád odpočine na zápraží domu.

Nevýhody: Jedná se o velkého, rozměrného a huňatého psa, který není vhodný do bytu. Někteří jedinci mohou být ustrašení a může se u nich projevovat plachost, což se dá částečně odbourat dostatečnou a časnou socializací s dalšími psy, zvířaty a lidmi. Při tréninku někdy můžete narážet na tvrdohlavost. Bohužel se jedná o plemeno, které se v průměru dožívá v průměru pouze 10 let a ke stáří často trpí dysplazií kyčelních kloubů.