Příběh toulavého psa

Přidal mariam, dne 16. 08. 2021 ,  0x

Jsem toulavý pes, ale před dlouhou dobou jsem měl také domov. Existuje hezký hostitel, jemná hostitelka a zlobivá mladá hostitelka. I když někdy může být mladý hostitel zlobivý, štípe mi uši a někdy omylem šlápne na ocas. Ale přesto si rád hraji se svým malým pánem. Jsou na mě také velmi dobří a dávají mi spoustu masa a kostí, které miluji každý den. Jsem zodpovědný za to, že se o ně postarám a nepustím dovnitř záludné lidi. Myslel jsem, že dny budou vždy tak klidné a šťastné. Ale opuštění se mi stále stalo. Pokaždé, když se podívám na toulavé psy venku, cítím, že jsou velmi politováníhodní. Zároveň jsem vděčný, že jsem pes s majitelem. Nikdy jsem si nemyslel, že se stanu jedním z nich.

1. Staňte se toulavým psem

Věc je taková, že poté, co hostitelská rodina změnila krásný dům, mě do domu nepustili. Nechápu, proč, proč nemohu vstoupit do tohoto krásného domu. Ale protože mě majitelé nepustí dovnitř, já ne. Jsem poslušný pes. Až jednoho dne přišel do domu hostitele přítel a já jsem viděl mnoho lidí a dětí. Byl tam můj malý hostitel, takže jsem byl velmi šťastný, a tak jsem běžel hrát s nimi. Ti dospělí však nevědí, proč se na mě dívali s opovržením. Zdálo se, že mě děti nemají rády, vzaly arašídové skořápky a odhodily mě, dokonce i malý pán mě vyháněl pryč. Nevím, co se stalo. Arašídové skořápky vůbec nebolí, když si je házím na tělo, ale cítím se tak smutně, že nemůžu dýchat. Druhý den mě mužský hostitel vložil do černé skříňky a mužský hostitel byl také v této černé skříňce. Černá skříňka se rychle pohybovala pod provozem majitele. Myslím, že je to trochu román, ale je to spíš panika. Určitě mě pán nechal na velmi pustém místě. Pak jsem vstoupil do černé skříňky a nemohl jsem ji dohnat, ať jsem ji stíhal jakkoli. Zastavil jsem tedy a sledoval, jak černá skříňka odchází. Toužil jsem, aby se pán dostal z černé skříňky a pak mě vzal pryč. Až když černá skříňka zmizela, došlo mi, že mě pán možná opravdu nechce.

2. Život toulavého psa

Nevím, kam bych měl jít. Vím, kde je můj domov, ale nemohu se vrátit. Už to není můj domov. Takže jsem šel, šel, prošel spoustu míst a potkal mnoho toulavých psů, jako jsem já. Abychom neměli hlad, abychom přežili, můžeme se jen dívat přes odpadkový koš. Jednoho dne jsem si nemohl pomoci. Zeptal jsem se rebarbory, kterou také majitel opustil, a stal se toulavým psem. Proč nás majitel opustil? Rebarbora řekla, protože jsme domorodí psi, nestojíme za peníze a nejsme dost dobří. Nerozumím, mnoho psů je také domorodými psy, prostě cizích původních psů. Proč je u stejného psa tak velký rozdíl?

Když vidím, jak mnoho lidí drží v náručí krásné psy, cítím se nepříjemně. Majitel mě nikdy neobjal, protože nejsem tak hezký jako ti psi? Realita mi však nedovoluje ublížit na jaře a na podzim.V mém toulavém životě jsou všude nebezpečí. Mnoho lidí mě bije a nadává mi na každém kroku, i když jen procházím kolem. Mnoho mých přátel bylo zatčeno v hale pro psí maso a nikdy se nevrátili. Připadám si jako myš přecházející ulici, ale lidé jasně říkají, že jsme jejich dobří přátelé. Dříve jsem se staral o jejich domovy a dokonce jsem chodil lovit do hor. Nevím, co jsem udělal špatně, a nemohu na to přijít. Ale pořád si myslím, že když budu mít pána a domov, s těmito smutnými věcmi se nesetkám a nebudu se špinit každý den a na každém kroku se nechám bít.

Za tři, máte zase domov

Jednoho dne jsem viděl malého chlapce, jak drží krásného psa. Najednou mi můj malý pán velmi chyběl, a tak jsem tajně utíkal zpět domů, neodvážil jsem se přiblížit, jen jsem se na to podíval z dálky. V tuto dobu jsem viděl malého majitele hrát si s hnědým štěnětem na dvoře. Viděl jsem malého majitele, jak se šťastně usmívá a čas od času si štěně vyzvedne. Ten pes je také velmi krásný, nádherný jako panenka ve výloze, na rozdíl ode mě špinavý a páchnoucí. Považuji za velmi smutné, že ho malý pán nikdy neobjal a jen málokdy si se mnou hrál. Převzal jsem iniciativu, abych se dal dohromady. V zoufalství jsem utekl. V tuto chvíli jsem náhodou narazil na něžnou slečnu. Viděl jsem její špinavé bílé kalhoty a bál jsem se, že mě slečna sestra zasáhne. Ani já však nechci utíkat, koneckonců jsem své paní zašpinil kalhoty. I když se mi třesou nohy, pořád tam stojím. Slečna sestra mě nečekaně nezasáhla, poklekla a podívala se na mě velmi něžnýma očima. Zapomněl jsem se bát a vrtěl jsem ocasem své malé sestře. V tuto chvíli jsem viděl tu mladou dámu, jak mi něžně kývá. Nevím, co to znamená, ale neváhal jsem následovat.

Slečno sestro, nejprve mě vezměte na spoustu míst, kde jsou psi. Také jsem viděl několik lidí v bílých šatech. Pak přišel muž v bílých šatech, otevřel mi pusu a podíval se, udělal něco, čemu jsem nerozuměl, a pak mě vzal do vany. Poté, co jsem se osprchoval, jsem byl mnohem čistší a cítil jsem, že jsem voňavý. V tuto chvíli přišla mladá dáma, dotkla se mé hlavy a nakonec mě obejmula. Plakala jsem a nevěděla jsem, jak se rozplakat. Nikdo se mnou nikdy tak něžně nejednal. Později mě slečna vzala zpět do svého domu, ach ne, to je teď také můj dům a také mi v domě připravila krásnou a pohodlnou psí boudu. Mimochodem, v domě je také tlustá oranžová kočka, kterou sebrala slečna zvenčí. Často bojuji s tlustou oranžovou kočkou, ale vím, že tlustá oranžová kočka mě má velmi ráda. Často mi dává své sušené ryby, i když nemám rád sušené ryby. Moje malá sestra mě a tlustou oranžovou kočku často vařila a ráda nás objímala a sledovala televizi na pohovce. Cítím se velmi šťastný, mám domov.Read more at:grey formal dresses | purple formal dresses australia