Standard plemene výmarský ohař
Standard plemene je aktualizován k roku 2018 dle ČMKU.
Pokud se o plemeni výmařský ohař chcete dozvědět více informací, zhlédnout fotografie, doporučujeme si přečíst článek chrakteristika výmarského ohaře ZDE.
Toto plemeno se de facto dělí na dvě podskupiny, a to krátkorstou a dlouhosrstou variantu. Ovšem v FCI je vedena vždy pod číslem 099, proto uvádíme pouze jeden standard plemene, neboť jsou rozdíly de facto pouze v sekci, která se zabývá osrstěním. Právě v odstavci osrstění naleznete rozdílné standardy pro dané variety výmarského ohaře.
Obrázky a podrobnější informace o výmarském ohaři naleznete ZDE.
Výmarský ohař krátkorstý a dlouhosrstý
Využití: V souladu s jeho historií a šlechtitelskými záměry musí být výmarský ohař všestranným loveckým psem, který vlastní veškeré požadované vlohy. Vymarští ohaři by měli být použitelní pro různorodou práci v poli, lese, ale i na vodě. Veškerou pracovní činnost by měli zvládat před i po výstřelu.
Klasifikace dle FCI Skupina 7 (ohaři)
Sekce 1,1 (kontinentální ohaři)
Typ braque s pracovní zkouškou.
Něco málo z historie
O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarský ohař, kterému tehdy ještě kolovalo v žilách hodně krve takzvaného vodícího psa, byl chován již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině 19. století, tedy před počátkem čistokrevného chovu, byl chov téměř výhradně zaměřen na výkonnost v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, zkřížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize.
Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem 20. století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle. Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již od r. 1900 čistokrevně.
Celkový vzhled
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes; účelový pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být jednoznačně vyjádřený.
Důležité proporce
Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11.
Délkové proporce hlavy: vzdálenost od špičky čenichu až k počátku čela je poněkud větší, než vzdálenost od počátku čela k týlnímu hrbolu.
Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a loktů od kohoutku je přibližně stejná.
Chování, charakter, povaha
Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
Hlava
Mozkovna
Lebka: V harmonickém poměru k tělesné výšce a k obličejové části hlavy; u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až středně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk.
Stop: odsazení čela velmi nepatrné.
Obličejová část
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Tlama v oblasti špičáků a trháků přibližně stejně silná. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).
Líce: svalnaté a zřetelně vyjádřené.
Oči: Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, ve štěněčím věku blankytně modré; inteligentního výrazu; kulaté, nepatrně šikmo uložené; oční víčka dobře přiléhající.
Uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, dole špičatě zaoblené; ve střehu lehce dopředu natočené; se záhybem.
Krk
Dobře nesený, horní linie vyklenutá; svalnatý, téměř kulatý, suchý, ne příliš krátký; k plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní linie a hrudníku.
Trup
Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: svalnatý, bez pronesení; vzadu není přestavěn; poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
Bedra: široká, svalnatá, rovná nebo mírně klenutá, přechod hřbetu v bedra dobře zavřený
Záď: pánev dlouhá a mírně šikmo postavená.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou; dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry; předhrudí dobře vyjádřené.
Dolní linie z profilu a břicho: Lehce stoupající, břicho ale není vtažené.
Ocas
Nasazení ocasu poněkud níž pod hřbetní linií než u jiných srovnatelných plemen; ocas silný a dobře osrstěný, v klidu volně visí, v pozoru a při práci nesen vodorovně, nebo také výše.
V zemích, kde je to zákonem dovoleno, může být ocas u krátkosrstého výmarského ohaře pro pracovní použití účelově krácen.
Končetiny
Hrudní končetiny
Všeobecně: Běhy vysoké, šlachovité, rovné a rovnoběžné; ale nejsou postaveny široce.
Plece: Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající, silně osvalené; dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.
Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
Loket: volný a rovnoběžně uložený; není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Předloktí: dlouhé, rovné.
Zápěstní kloub: silný, pevný.
Nadprstí: šlachovité, lehce šikmé.
Tlapy hrudních končetin: Silné, rovně postavené, prsty těsně sevřené a dobře klenuté; delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou; drápy světle až tmavě šedé; polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé.
Pánevní končetiny
Všeobecně: Běhy vysoké, šlachovité a dobře osvalené, rovnoběžné, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehno: dostatečně dlouhé, silné a dobře osvalené.
Kolenní kloub: silný a pevný.
Lýtko: dlouhé, šlachy výrazně vystupující.
Hlezenní kloub: silný a pevný.
Nárt: šlachovitý, téměř kolmý.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků; jinak jako tlapy hrudních končetin.
Chody
Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující; cval je dlouhý a plochý; v klusu zůstává hřbet rovný; mimochod je nežádoucí.
Kůže
Silná; dobře přiléhající, ale ne příliš těsně.
Osrstění
Srst
Krátká srst
Krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst, bez podsady nebo jen s malým množstvím podsady.
Dlouhosrstá varieta
jemná, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní, hladká nebo lehce zvlněná; srst v nasazení uší/závěsů je dlouhá přepadající; na špičkách závěsů je přípustná sametová srst; délka srsti po stranách 3 – 5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou trochu delší; dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů o trochu kratší; ocas s dobrou vlajkou; prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Tzv. „Stockhaar“ osrstění se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se občas vyskytuje u psů se smíšenými geny.
Barva
Stříbrná, srnčí nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny; hlava a uši většinou trochu světlejší; bílé znaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech; v některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«.
Velikost a hmotnost
Kohoutková výška
Psi: 59 až 70 cm,
Feny: 57 až 65 cm.
Hmotnost
Psi: cca 30 až 40 kg
Feny: cca 25 až 35 kg.
Vady
Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.
Těžké vady
Otevřená zvlněná srst u krátkosrsté variety
Vysloveně kudrnaté nebo nedostatečné osrstění u dlouhosrsté variety
Bílé znaky mimo znaků na hrudi a prstech
Uši/závěsy: vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené.
Hřbet: výrazně pronesený nebo kapří hřbet, silně přestavěný
Velmi silný lalok (volná kůže na krku)
Silně sudovitý nebo kravský postoj
Hrubé anomálie postoje – například nedostatečné zaúhlení, silně vytočené lokty, otevřené tlapy.
Vylučující vady
Výrazné odchylky typu. Netypický pohlavní výraz.
Velká odlišnost v proporcích
Kohoutková výška lišící se více než 2 cm od hranice uvedené ve standardu
Absolutně netypičtí jedinci, především těžkopádní nebo slabí
Absolutní neproporcionalita
Vysloveně vadné chody
Kožní znetvoření a defekty kůže
Částečná nebo úplná lysivost
Chybějící osrstění břicha a uší/závěsů (kožené uši).
Odchylky od tónů šedé, např. žlutavé nebo hnědavé; plavé znaky pálení
Barva jiná než šedá. Modré tónování
Absolutně netypická mozkovna
Obličejové části lebky: hrubé odchylky – například příliš silně vyvinuté pysky, krátká nebo špičatá morda; absolutně netypická, např. dolů prohnutý nosní hřbet
Oči: entropium, ektropium; lehké a jednostranné vady očních víček
Čelisti a zuby: chybění více než dvou P1 nebo M3
Hruď, břicho: špatně vyvinutý; sudovitý hrudník; nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku; silně vtažené břicho
Špatně vyvinuté končetiny
Jiná znetvoření
Přehnaná agresivita vůči psům anebo lidem, přílišná plachost
Výrazné projevy poruch chování
Z chovu mj. obecně vylučuje:
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku
Do chovu musí být připuštěni pouze typičtí psi funkčně a klinicky zdraví
