Aljašský malamut

Chundelatý a velký pes, který na první dojem budí respekt, ale ve výsledku je s každým kamarád. Aljašský malamut je typický saňový pes vyžadující hodně pohybu a správné vedení zkušeným psovodem. Je věrný své rodině a užijete si s ním spoustu zábavy při společném sportování.


Charakteristika plemene

Země původu: Spojené státy americké (USA)
Originální název: Alaskan Malamute
Výška psa v kohoutku: 61-66 cm
Výška feny v kohoutku: 56-61 cm
Hmotnost psa: 39-40 kg
Hmotnost feny: 29-30 kg
Barva: různé odstíny šedé, červené s bílými znaky
Průměrná délka dožití: 12 let
Skupina FCI: 5 (Špicové a primitivní plemena)
Sekce FCI: 1 (Severští saňoví psi)
Číslo FCI: 243

Historie a původ

Původ aljašského malamuta je starý pravděpodobně více než 4 000 let a patří mezi jedny z nejstarších psích plemen vůbec. Jeho předci stáli ještě po boku kmene severských národů. Šlo o velké a statné psi, kteří byli zvyklí chránit své pány před polárními medvědy nebo byli také pomocníky při lovu a dokázali táhnout těžké saně nezbytné pro přesuny po zasněžené krajině. S aljašskými malamuty jde ruku v ruce kultura kmene Inuitů, kteří je stále využívají jako spolehlivé psy pro tažení saní. Zlatá horečka ke konci 19. století přivedla do oblastí Aljašky nová psí plemena, která se křížila s místními psy. To značně ovlivnilo mnoho plemen psů, avšak aljašský malamut nebyl příliš dotčen vzhledem k tomu, že centrem tehdejšího chovu byl poměrně odlehlý a izolovaný kmen. Vzhled i temperament plemene si tedy (naštěstí) z velké části zachoval dodnes.
Chovu majestátního plemene se dále ujal Američan Arthur T. Walden, který započal se psy dovezenými z Aljašky moderní plemenitbu. Vznikla tak linie označována jako „Kotzebue“. Druhým významným chovatelem byl Paul Voelker, který své psy také pořídil na Aljašce, ale výsledkem byl lehce odlišný typ nazývaný „M'Loot“. Chov obou větví šlechtění byl v dané době velmi úspěšný a poptávaný, plemeno se těšilo opravdu velké oblibě. V roce 1935 byl založen americký klub aljašských malamutů. Díky své houževnatosti a síle byly během druhé světové války zapůjčeni do vojenské služby, aby pomáhali při expedici na Aljašku. Bohužel řada z nich tehdy tragicky zahynula a chovná základna se zmenšila. U všech registrovaných psů (s PP, resp. průkazem původu) je dnes teoreticky možné dohledat původ k jedné z těchto dvou linií.

Šlechtění

Prastarý původ mohutných, silných a odvážných psů vhodných do chladných oblastí nám bohužel neříká, jestli byl před několika tisíci lety ovlivněn jinými plemeny. Až v moderní historii se objevovují záznamy o snaze pro křížení s menšími, hbitějšími a rychlejšími rasami psů pro dosahování lepších výsledků v soutěžích s tažením saní. Tento trend však značně ohrozil původní mohutné plemeno. To se naštěstí podařilo zachránit díky několika jedincům přímo z Ajlašsky, kteří neoprávněné snahy zavčas podchytili. Následovala kontrola s citlivým chovem s cílem zachovat pracovní ráz a jedinečnou typickou stavbu těla aljašských malamutů.
Do dalšího chovu nejsou přijímáni jedinci se světlýma očima a podobně jako u jiných plemen jedinci s nevhodnými povahovými rysy.

Vzhled

Je druhým největším saňovým psem, čemuž se s kohoutkovou výškou v průměru kolem 60 centimetrů nelze divit. Hlavní předností aljašského malamuta je jeho síla vycházející z kompaktní a dobře osvalené stavby těla. Silný hřbet se mírně svažuje směrem k zádi, kde najdeme chundelatý ocas často nošený nad hřbetem. Končetiny jsou rovné, silné a kvalitně osvalené.
Široká a dominantně působící hlava upoutá dobromyslně vyhlížejícíma tmavýma očima mandlového tvaru. Trojúhelníkovité uši jsou vztyčené. Čumák by měl být černý, výjimkou jsou červené varianty zbarvení, kdy je povolené hnědé zbarvení.  

Chování a povaha

Při soužití s aljašským malamutem pochopíte, že jde o inteligentního a sebevědomého psa. Jedinec splňující standard by měl mít dokonale vyrovnanou povahu. Zároveň je však přátelský, věrný a má velmi rád svou rodinu. Právě díky své v zásadě přátelské a mírné povaze není dobrým hlídacím psem, protože s každým se poměrně snadno stane kamarádem. Rád s vámi bude podnikat nejrůznější činnosti od dlouhých procházek až po zajímavé hry. Dobře se snáší s dětmi. Ovšem obdobně jako u jiných plemen, vždy je vhodný dohled dospělé osoby, která má se psy a dětmi dostatek zkušeností.
Aljašský malamut nemá rád samotu a nesnáší nudu, takže je mu potřeba věnovat dostatek času. Klidně může žít i ve společnosti jiných psů při dobře zvládnuté socializaci a ustavení domácí hierarchie. Pokud si plánujete pořídit malamuta k dalším domácím zvířatům, je důležité ho navyknout na jejich přítomnost již od štěněčího věku. Pokud přichází mládě ke staršímu psovi, nebývá to překážkou. Starší jedinec jednoduše vycítí, že jde o mládě a automaticky se v hierarchii posouvá výše. Projevit se mohou také jeho lovecké instinkty, takže procházky na volno bez precizně zvládnutého povelu přivolání nejsou dobrý nápad. Ke psům stejného pohlaví se může chovat dominantě, přičemž vždy záleží nejen na genetických predispozicích, ale i na míře socializace, výchově a výcviku konkrétního psa či fenky.

Výchova a výcvik

Vzhledem k sebevědomé a někdy až svérázné povaze aljašského malamuta je dobré mít na paměti, že potřebuje řádné vedení od zkušeného chovatele. Pán pro něj musí představovat přirozenou autoritu, kterou bude respektovat. V rámci výchovy i výcviku je nutné uplatňovat důsledný, ale citlivý a zábavný přístup. Škola hrou u psů totiž platí dvojnásob. Aljašský malamut nemá rád jednotvárnost, když ho něco nebude bavit, prostě to neudělá a projeví se jeho panovačnost (která je navíc obecně více rozšřená u samců). Dobrou motivací, se kterou je však potřeba zacházet opatrně (resp. nic se nemá přehánět), pro něj budou pamlsky a dobroty. Je poměrně inteligentní a dokáže se naučit i více náročnějších povelů. Musí však chtít a být motivovaný, protože pod hrubým nátlakem se psovodem rozhodně spolupracovat nebude. Během celého života se může pokoušet posunout vaše hranice a pokoušet, zda zrovna dnes „nepovolíte“. Rád na sebe poutá pozornost a připomíná se pomocí hlubokého štěkání. Samozřejmostí by měla být včasná socializace v mladém věku, kdy je ze strany majitele velmi důležité včas potlačovat dominantní až agresivní chování k jiným psům.

Inteligence

Když se naučíte, jak aljašského malamuta správně motivovat, dokáže se naučit i složitější povely. Jakmile ho výcvik a hra začnou bavit, je práce s ním radost a oboustranná zábava. Naopak pokud mu neposkytnete dostatek podnětů, jeho inteligence se může projevit ve vymýšlení nejrůznějších lumpáren a naschválů.

Pohyb

Jde o plemeno vyšlechtěné k dlouhému tažení saní. Potřebujete tedy dostatek pohybu a vybití energie i v případech, že je rodinným mazlíkem. Nutnost vycházek a jejich délka je v tomto případě více než úměrná velikosti psa. Každý den potřebuje dlouhou vycházku, přičemž si s vámi rád zaběhá vedle kola nebo absolvuje delší turistickou procházku. Pokud mu nemůžete každý den poskytnout dostatečnou porci pohybu, nepořizujte si ho. Běhání po dvorku mu totiž nestačí. Rozhodně není vhodný do bytu pro pracující(ho) majitele (který nepracuje z domu a nedokáže malamutovi tak věnovat dostatek času).

Zdraví

Aljašští malamuté se obecně těší dobrému zdraví a odolnosti. Bohužel ani jim se občas nevyhýbají geneticky podmíněná onemocnění. Jedná se například o šedý zákal (kataraktu), který se objevuje od druhého roku a může vést až k oslepnutí. Objevují se také chondrodysplázie, což je porucha, která způsobuje narození štěňat s abnormálně deformovanými končetinami. U plemene se také ve větší míře (v porovnání s ostatními plemeny psů) vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (DKK) či špatná funkce štítné žlázy hypotyreóza. V rámci prevence je vhodné zvolit štěně s průkazem původu z dobré chovatelské stanice, která dbá na dobrou úroveň DKK i temperamentu rodičů.

Péče o srst

Péče o srst aljašských malamutů je náročnější hlavně v období línání během jara a podzimu. Tehdy je vhodné pravidelné kartáčování ideálně hřebenem s dvojitou sadou zubů pro odstranění staré a uvolněné srsti. Minimálně jednou za týden je vhodné psa vykartáčovat bez ohledu na dané období. Nečistoty v podobě bahna a podobně se odstraňují opět s pomocí kartáče, případně citlivým navlhčením špinavé oblasti a očištěním.

Využití

Hlavním, resp. prioritním využitím aljašského malamuta je tažení saní. Obecně vyžaduje hodně pohybu a bude velmi rád, pokud se s ním budete věnovat právě tomuto sportu. Své využití mohou malamuti najít také jako excelentní lavinoví psi (podskupina záchranářských psů, v České republice pod zkratkou SZBK). V poslední době jsou oblíbení i jako společenští rodinní psi vyžadující hodně pohybu a oproti jiným psím plemenům i hodně časovou náročnost...

Obvyklá cena aljašského malamuta s PP

Vhodné štěně aljašského malamuta na prodej je k sehnání od cca 20 tisíc korun. Za psa s výbornými výstavními předky si připlatíte i nad 30 tisíc korun. Co se týče zahraničních šampiónů vhodných pro další plemenitbu, zde může být prodejní cena malamuta i několikanásobně vyšší.

Zajímavost

Neuvěřitelnou odolnost a houževnatost v extrémních podmínkách prokázali aljašští malamuti v roce 1925, kdy se bylo nutné dostat více než tisíc kilometrů daleko v kruté zimě a silném větru, teploty se pohybovaly mezi −40 až −52 °C. V praxi šlo o to, že se v městečku Nome na Aljašce objevila epidemie záškrtu a nebylo dostatečné množství léku. Šancí (nakonec vydařenou) byla štafeta několika psích spřežení s aljašskými malamuty a sibiřskými husky. Psi nakonec tento neuvěřitelný běh zvládli a událost je připomínána maratonským závodem psích spřežení Iditarod, který je pořádán každý rok.

Shrnutí

Na první pohled statný, kompaktní a silný pes s bohatou srstí v sobě ukrývá neuvěřitelnou vytrvalost, odolnost a houževnatost. Jeho větší tělesná stavba je podtržena huňatou hlavou, na které najdeme tmavé mandlové oči s přátelským výrazem. I povaha aljašského malamuta je přátelská, takže rozhodně není dobrým hlídačem. Stane se však právoplatným členem rodiny, který s vámi ochotně podnikne de facto cokoliv. Vyžaduje hodně pohybu v podobě dlouhých procházek a sportu. Tento velký pes s pořádnými nároky na pohyb určitě nepatří do bytu k majiteli v zaměstnání. Ve výchově i výcviku je důležité pevné a důsledné vedení s autoritou, kterou pes nebude chtít zklamat. K dětem je oproti jiným rasám přátelský a s různými domácími zvířaty se může dobře snášet v případě, kdy je na ně zvyklí již od štěněte či je k tomu veden výchovou, výcvikem a má dostatek genetických predispozicí. Huňatá a bohatá srst vyžaduje pravidelnou péči v podobě kartáčování, jehož frekvenci je potřeba zvýšit během jarního a podzimního línání. U aljašských malamutů se mohou vyskytnout některá geneticky podmíněná onemocnění. Pokud však vyberete štěňátko po zdravých rodičích z kvalitní chovatelské stanice, můžete se těšit na skvělého parťáka s minimální pravděpodobností na geneticky podmíněné choroby.

Výhody a nevýhody plemene

Výhody: Aljašský malamut je ideálním psem pro sportovně založené lidi. Je výborný pro uplatnění v závodech psích spřežení. Díky své přátelské povaze se stane úžasným huňatým členem domácnosti. Má inteligentní a osobitou povahu, kdy se pod správným vedením dokáže naučit obrovskou řadu nároičnějších povelů. Obecně, vychází dobře s dětmi.
Nevýhody: Už na první pohled je jasné, že vyžaduje hodně pohybu a péče. Jde o velkého psa, který se nespokojí s běháním po dvorku a potřebuje pravidelné a dlouhé procházky. Není vhodný do bytu. Kvůli své sebevědomé povaze (a to i v případě fen) není vhodný pro nezkušené chovatele.





Ahoj, jmenuji se Dominik a jsem studentem veterinární medicíny. Rád bych během studií vybudoval funkční komunitní webovou stránku pro všechny, kdo mají rádi psy. Plánuji pomáhat majitelům psů, psím útulkům a týraným psům. Zatím se snažím web zaplnit praktickými informacemi a již jsem napsal přes 200 článků. Prosím lajkněte mou facebook stránku a zůstaňte v kontaktu. Díky moc