Významný český král a bezvýznamný český pes?

Nezařazené

Přidal petra-egon, dne 23. 03. 2018,  0x


Historie pražské Novoměstské radnice započala brzy po založení Nového Města pražského Karlem IV. roku 1348 a letos tedy oslavují její základy 670 let. Římský císař, český král a otec vlasti Karel IV. (1316 – 1378) se narodil 14. května. 14. květen je i výročím narození jednoho psa, Egona Ort Bohemia (2002 – 2014), který se již čtvrtým rokem prohání za „Duhovým mostem“. 

Karel IV. se narodil jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Byl pojmenován jménem běžným u Přemyslovců – Václav a jméno Karel přijal po francouzském králi Karlu IV. Sličném, který byl jeho kmotrem. Uměl číst a psát a ovládal několik jazyků, a to nebylo v té době u panovníků běžné. Z maleb na hradě Karlštejně je známa i jeho podoba. Byl na svou dobu vysoký, mírně nahrbený a hlavu držel k jedné straně kvůli svým četným zraněním. Měl výrazný nos, velké oči, krátké vousy a vlasy až po ramena. Vydal důležité listiny, byl zakladatelem mnoha institucí, dal postavit významné stavby a jeho zásluhou vznikla v Praze první univerzita ve střední Evropě – Univerzita Karlova. Založil hrad Karlštejn, aby tam uložil Korunovační klenoty a také Nové Město pražské, jehož centrem se stalo dnešní Karlovo náměstí. V době hladomoru dal postavit tzv. hladovou zeď na Petříně, aby tak zajistil svému lidu práci. Měl mnoho manželek a též potomků, a ač své sňatky vždy dobře naplánoval, byly to vztahy vždy harmonické. Historické prameny uvádějí, že na svém hradě Karlštejně se v jeho velkém psinci staral místní lovčí o cílený chov loveckých psů a úroveň chovaných psů tomu musela odpovídat. Na lovy jezdil Karel IV. rád. Se psy je spojen i syn Karla IV. ze třetího jeho manželství, český a německý král Václav IV., neboť v kronikách se uvádí, že i on měl zálibu v loveckých psech, kteří se stali osudnými jeho první manželce – Johaně Bavorské. Měla se jednoho dne v noci probudit, trhnout sebou, čímž vyrušila psy sdílející s nimi ložnici, a ti ji měli zardousit.

Od té doby uběhla hromada času a píše se rok 2018. A i kynologie se dávno ubírá mnohými jinými směry, než tomu bývalo kdysi. Životní role psa Egona se jeví jako zcela bezvýznamná a nemá nic společného s lovem ani královstvím. A přesto mají s Karlem IV. cosi společného.



Egon Ort Bohemia byl německý ovčák, největší syn Warra Hartis Bohemia a Peggy Milvel. Byl tak pojmenován jen proto, že jeho majitelé neřekli chovateli včas, které jméno od písmena E by se jim líbilo. První dny na něj volali Endy a taky Edo, ale nakonec zůstal Egonem. Aby ne, jméno Egon má nejasný původ a bývalo kdysi velmi oblíbené mezi německou šlechtou. Nevyhrál žádné mistrovství a ani nezískal nejvyšší světové ocenění na mezinárodní výstavě psů. Několikrát navštívil ale podhradí Karlštejna, rád se procházel v parku na Karlově náměstí, na největším náměstí v České republice, do r. 1848 nazývaného Dobytčím trhem, které je zároveň jedním z největších v Evropě. A dobytek, který sem tam městský pes Egon zahlédl na vesnické louce, když trávil víkend na chalupě, ho fascinoval. Jako správný Pražák se byl nejednou podívat i z Karlova mostu na řeku Vltavu aneb byl vášnivý milovník labutí a zdatný plavec, nebylo dne, po celé dlouhé roky, že by si v ní, v létě i v zimě, nezaplaval. Často běhal po Petříně a sem tam zavítal i na Vyšehrad, jehož význam pozvedl až Karel IV., neb jej přestavěl na kamennou pevnost a připojil hradbami k Novému Městu pražskému. A byl to rovněž zdatný lovec. Mezi jeho úlovky patřila myš, rejsek, čmelák, chroust anebo krtek. Často se svou paničkou navštěvoval i Novoměstskou radnici, která je v současné době známa bohatým kulturním programem pro malé i velké.

Během svého pražského života se Egon stal nezapomenutelným kamarádem mnoha fešných psích slečen a oblíbeným přítelem jeho čtyřnohých sousedů i dvounožců v pražské lokalitě Cibulka v Košířích. Ne nadarmo se proháněl dlouhé roky kolem usedlosti Cibulky, poblíž které celý život bydlel. Nejstarší zmínky o ní totiž pochází právě ze 14. století, kdy oblast patřila Jindřichu Názovi – písaři dvorní kuchyně Karla IV. A gurmánem to tedy Egon byl.

Po několika úrazech musel tento pejsek, který se doslova narodil s balonkem v tlamě a za všech okolností dychtil po práci, přestat sportovat a bylo hodně náročné přizpůsobit jeho temperament omezením, jež vyžadoval jeho zdravotní stav. Byl vysoký, černý, se sytým pálením, měl výrazný nos a hlavu držel na stranu jen tehdy, když zaslechl slovo kočička. Egona rád zmiňoval ve svých článcích a fotil i jeho kamarád, úspěšný fotograf Miroslav Zajíc (*1946), který získal např. v roce 1988 ocenění na výstavě světové novinářské fotografie World Press Photo či Cenu za uměleckou činnost Masarykovy akademie umění v Praze za rok 2003. V prvé řadě byl Egon ale milující pes, vážený a nejlepší přítel svých majitelů, s nimiž tvořil dokonalou smečku.

V posledních měsících života trávil přes den většinu času se svým pánem a stal se známým na sociální síti facebook. „Psal“ si totiž deník Egon - z mýho deníčku . Ten byl tenkrát plný černého humoru, ironie, nadsázky a fonetiky, nejen pouhé obrázky a příznivci jeho stránky si denně užívali jeho vzpomínek na chlupaté mládí či krátkých příběhů obyčejného psího důchodce, který bok po boku svého milovaného páníčka se zdravým selským rozumem a díky držení basy s malým páníčkem, který je již dávno větší než ten velký, dokázal přežít každodenní útrapy spojené s šílenou důsledností, puntičkářstvím, přísností a hysterií jeho paničky, které „neřekl“ jinak, než-li „Panda“ nebo Vona. Vzhledem ke svým zdravotním problémům se stal oblíbeným pacientem svých dvorních lékařů z Vetcentra ve Stodůlkách, známého ortopeda Lukáše Duchka a Dáši Minaříkové, kteří o něm hlásali, že s klidnějším a trpělivějším pacientem z řad ovčáků, i přes výčet záznamů v jeho kartě, se nikdy nesetkali. Venku ho neviděl nikdo jinak, než kráčejícího se svým oblíbeným míčkem nebo latexovým prasátkem v tlamě, které vyplivl jedině v čekárně veterinární ordinace, před obchodem, kde čekal na pribiňáka či na svůj milovaný Vídeňský párek. Nebo když se dvořil chlupaté dámě či okusoval listy plicníku. Kdokoliv se s ním setkal nebo ho zahlédl na fotografii, pokaždé ho poznal. Důvodem byly jeho oči. Jiný, pronikavý, zvláštní, jednoduše neodolatelný pohled. Denně čekaly při ranní kávě u počítače na jeho všední příběhy z běžného života stovky fanoušků, kteří prožívali se svými miláčky situace často podobné či shodné či ani žádného psa nikdy neměli a den ode dne jich přibývalo. Jak to tak ale už v tom životě bývá, jednoho dne, většinou zcela nečekaně, v tom nejlepším, všechno skončí…

Významný český král a bezvýznamný český pes! Oba jsou součástí naší minulosti. A již navždy zůstane tajemstvím, zda-li některý zcela nový človíček či štěně, které v budoucnu někde zahlédneme, nebude mít v sobě po předcích kapku jejich české krve.

O Karlu IV. bylo za stovky let napsáno nespočetně knih. Kniha na počest psa Egona vyjde letos. In memoriam.


Další článek

Udělejte si radost originálním tričkem od Psí úsměv





Komentáře:

Pro přidání komentářů je potřeba se přihlásit .

Nenacházejí se zatím žádné relace v databázi.






Ahoj, jmenuji se Dominik a jsem studentem veterinární medicíny. Rád bych během studií vybudoval funkční komunitní webovou stránku pro všechny, kdo mají rádi psy. Plánuji pomáhat majitelům psů, psím útulkům a týraným psům. Zatím se snažím web zaplnit praktickými informacemi a již jsem napsal přes 200 článků. Prosím lajkněte mou facebook stránku a zůstaňte v kontaktu. Díky moc